Debutová próza Kataríny Kucbelové Čepiec poukazuje na problematiku soužití romské komunity s majoritou
Kniha slovenské spisovatelky Čepiec získala řadu ocenění. V roce 2021 se dočkala i českého překladu. Příběh městské intelektuálky, která se vydává do kraje pod Nízkými Tatrami, aby se naučila vyšívat čepec, je překvapivou reflexí nejen o slovenské současnosti. Jednou z důležitých rovin novely jsou i otázky letitého soužití místní romské komunity s majoritní společností.
Co bylo pro hlavní představitelku vaší prozaické prvotiny Čepiec důležitější - čepec jako artefakt a součást folklorního oděvu, nebo lokalita, ve které se příběh odehrává?
„Mým cílem bylo zachytit historický kontext tohoto regionu a Slovenska v porovnání se současností, která je komplikovaná v tom, že tento region je typický napětí v soužití romské menšiny s majoritou.”
„Čepiec je zároveň vodítkem k tomu, že pohled na historii je skrze ženskou optiku hrdinky, která nežila život podle svých představ. Což se ženám v její generaci, které se narodily do podobných okrajových regionů, stávalo běžně. Dodnes je tam velká míra chudoby.”
Myslíte si, že nastal v tomto soužití nějaký posun?
„Pokud bych měla k něčemu směřovat, tak k tomu, aby většinová společnost postupně měnila svůj pohled a vnímání romské menšiny. Posuzujeme ji jako jednotnou skupinu lidí, kteří mají stejný životní styl. Přitom skutečnost je úplně jiná. Jen v této romské osadě žijí jednotlivý obyvatelé různými způsoby, což je naprosto přirozené. I v majoritní společnosti vedle sebe žijí lidé s různými životními styly, mají odlišné sociální zázemí. Majorita romskou komunitu nevnímá tak jako sama sebe - tedy jako komunitu lidí, která zahrnuje různé sociální skupiny.”
Co vám osobně přinesla výuka, proces výroby a nakonec samotný čepec?
„Od první chvíle, kdy jsem za ní přišla, vnímala jsem, že jde o materiál na knihu. Velmi jsem uvítala, že celý rozhovor je protkaný dlouhými chvílemi mlčení a vlastními úvahami. V tom zároveň vyplynuly paralely z mojí rodiny. Proces byl velmi podnětný právě v tom, jakým způsobem jsme komunikovaly - nešlo o běžný rozhovor, spíše o mluvení do ticha, a to naprosto přirozeně.”
Kniha Čepiec už byla přeložena do několika světových jazyků. Co podle vás zahraniční vydavatele a čtenáře zaujalo na této zdánlivě lokální problematice zaujalo?
„Základní rámec knihy tvoří folklor. Ve skutečnosti ale jde o historii z pohledu žen a o nesvobodě, kterou předešlých generací ženy zažívaly. To určitě zaujalo a s tím se podle zpětné vazby, které se mi dostalo, řada lidí ztotožnila - čtenáři v Polsku, v Maďarsku, v Česku, i v zemích západní Evropy, kde se poměry začaly měnit k lepšímu o trochu dříve. Každý si v rámci své rodiny najde příběhy, které jsou ve své základní podstatě podobné s tím, o čem píši v knize Čepiec.”
Související
-
Slovenská básnířka Katarína Kucbelová představuje svou tvorbu...
Jedna z výrazných osobností slovenské soudobé poezie Katarína Kucbelová se narodila v Bánské Bystrici, žije v Bratislavě a nyní navštívila také Prahu, aby představi...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...