Daniel Mayer–Zajíc, talentovaný malíř s tragickým osudem, rodák z Lovosic

V mládí pobýval často v Libochovicích u dědečka. Byl jím kupec stejného jména, kterému vděčíme za záchranu pozůstalosti po J. E. Purkyně.

U profesora Schikanedra vystudoval Mayer Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde nakonec zakotvil.

V roce 1908 si zřídil na Letné ateliér, který se stal centrem setkávání výtvarníků a literátů. Nazýval se Mayer-klub. Chodili do něj vyznavači romantismu a mystiky.

Mayer byl také předsedou Výtvarného odboru Umělecké besedy. Druhé jméno Zajíc si tehdy připojil kvůli odlišení od výtvarníků, kteří nesli stejné příjmení.

Touha zkonfrontovat své obrazy se zahraničními tvůrci a načerpání nových zkušeností přivedlo Mayera těsně před začátkem první světové války do Paříže.

Nestačil se ale včas vrátit. Jako příslušníka nepřátelské mocnosti ho poslali do zajateckého tábora. Po převezení do Katalánska zemřel v listopadu 1914 na tyfus.

Čtyři Mayerova díla – Chalupa, Hlava ženy, Studie k Máchovi a Mořské pobřeží vlastní Národní galerie v Praze. Některé obrazy jsou také ve sbírce litoměřické a liberecké galerie.