Daniel Kroupa: Vzhůru ke hvězdám
Ta tam je doba, kdy lety do vesmíru budily všeobecné nadšení. Už dávno se staly součástí každodenního života a i lidé, kteří se o ně zajímají, jako já je berou jako samozřejmost. Když však dobývání vesmíru začínalo, neznal jsem nikoho, kdo by o nich nemluvil. Byly symbolem pokroku lidstva, které se pomocí vědy a techniky vzepjalo k nebeským výšinám a míří do zářné budoucnosti.
Mnozí lidé přijímali tuto utopickou představu beztřídní společnosti, v níž nebude existovat vlastnictví výrobních prostředků, čímž se zajistí racionální hospodářství, které vyprodukuje nadbytek produktů, které si každý bude moci brát zdarma podle svých potřeb.
Čtěte také
Pokrokový Sovětský svaz, který směřoval k tomuto cíli, byl také první kosmickou velmocí: vyslal v roce 1957 do vesmíru první družici Sputnik a o čtyři roky později prvního kosmonauta Jurije Gagarina.
Spojené státy americké jako přední kapitalistická země věřila pouze v pokrok ve vědě a technice a v sílu demokracie. Zpočátku v soutěži o dobývání vesmíru zaostávaly, ale v následujícím desetiletí se ujaly vedení díky programu Apollo, který vyústil v přistání prvních lidí na Měsíci v roce 1969.
Lunární kolonie
Čtěte také
Program skončil v roce 1972 a pak už se po povrchu Luny 50 let neprošel nikdo. Sovětské Rusko ztratilo technologickou převahu a se svým racionálně koncipovaným centrálně řízeným hospodářstvím nikdy nedohnalo ani nepředehnalo iracionální tržní hospodářství Západu.
Utopický sen o nezadržitelném společenském pokroku ke komunismu se zhroutil v 90. letech 20. století. Dobývání vesmíru přestalo být soutěží dvou nesmiřitelných systémů a stalo se normální vědecko-výzkumnou činností, která obohacuje naše poznání a přispívá k technologickému rozvoji.
Skončily také utopické vize o spojení lidstva s mimozemskými civilizacemi. Jak řekl počátkem 70. let český filosof Jan Patočka, kosmické lety ukázaly, že jsme v dostupném vesmíru sami. Již tehdy se začaly ukazovat nesnáze průmyslové civilizace založené na matematické přírodovědě a trhliny doznala i víra ve spásonosný vědecko-technický pokrok.
Čtěte také
Cyklus „věda, výzkum, vývoj, výroba, nabídka, poptávka, spotřeba a neustálý růst blahobytu“ se ukázal být ohrožením toho, čemu měl původně sloužit: života. Je totiž nevyhnutelně spojený s ničením životního prostředí a produkuje zbraně schopné v jediné válce zničit lidstvo jako celek.
I dnešní mladí lidé sdílejí víru v technologický pokrok a důvěru, že přináší zlepšování života, zároveň však pociťují stále větší úzkost z ničení planety, na které budou muset žít. Jejich projekce do budoucnosti již dávno nejsou utopické zářné zítřky, ale spíše antiutopické zítřky temné.
Snad proto se nový kosmický program Artemis, zaměřený na přistání na Měsíci, zdaleka netěší takové podpoře veřejnosti, jakou míval program Apollo. K tomu, aby se vůbec mohl nový program uskutečnit, musel americký stát přizvat k partnerství soukromé podnikatele a i tak se v důsledku nedostatku financí zpožďuje.
Nyní, když se úspěšně vrátila po obletu Měsíce kosmická loď Orion, má za sebou první krok. Příští raketa již poletí s posádkou a pak se má začít naplňovat hlavní cíl tohoto úsilí: vytvoření dlouhodobě udržitelné lunární kolonie využitelné případně pro lety na Mars se záměrem o jeho osídlení. Přemýšlím o tom, zda to nedělají pro případ, že by se nám opravdu podařilo tu naší krásnou Zemi zničit.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
