Další pověst z Blanska: Když se obr nudí, může to s ním špatně dopadnout

18. duben 2021

Leccos by mohly vyprávět zdi zříceniny kdysi pyšného hradu Blansko nedaleko Povrlů na Ústecku. Třeba to, že se tam jeden čas usídlil obr.

I obři totiž žili na severu Čech. Někteří jen prošli – jak dokazuje kámen Spitzstein, který leží na cestě z Brné na Němčí také na Ústecku. Ale tento obr si vybral pobořené zdi Blanska za svoje obydlí. Lidem by to tak nevadilo, kdyby jim nedělal různé naschvály. Strašil děti, někdy je chytil, svázal a nechal někde na cestě, než je lidé našli a osvobodili. To se místním samozřejmě nelíbilo.

To všechno proto, že se obr na Blansku nudil. A pak přišel na nápad vyrobit si z jedné břízy luk. Nejprve vrhal po okolí kameny, jak praví jedna pověst. A protože to byl obr, dohodil prý až do Ústí. Druhá pověst říká, že dokonce házel koše plné zmijí, které posbíral na stráních kolem hradu.

Lidé ho měli dost, ale jak se zbavit někoho, kdo je obr? Jenže pak obr onemocněl. Smutně seděl mezi polozbořenými zdmi Blanska a přemýšlel, co dál.

„Umřu,“ říkal si. Napadlo ho, že by mohl požádat o pomoc lidi, ale vzápětí to zavrhl – navyváděl se jim příliš zlého. Obrovi bylo stále hůř a naříkal tak, že se jeho skřeky nesly do širokého okolí a lidé si museli zacpávat uši.

Zřícenina hradu Blansko

Jeden večer se před ním objevila čarodějnice. Byla to ta, která v té době žila na hoře Doubravce nad Teplicemi.

„Až na Doubravce slyším, jak naříkáš,“ řekla mu. „Ani já už nemohu spát, dám ti proto radu. Vykoupej se tam, kde se řeka Bílina vlévá do Labe, a bude ti dobře,“ dodala a zmizela.

Obr se tedy vydal opatrně směrem k Ústí. Bál se, že se mu lidé za jeho kousky začnou teď, když byl slabý, mstít. Jenže Ústečanům bylo obra, který byl celý sešedlý a jako by scvrklý, líto. Nabídli mu dohodu – pokud se bude řádně chovat, může se chodit koupat k ústí Bíliny tak dlouho, dokud se neuzdraví. Ale nesmí dělat žádné lotroviny a po klekání musí odejít zpět na Blansko.

Jenže jak bylo obrovi den ode dne lépe, začal zase provádět nějaké kousky. Při koupání začal potápět loďky na Labi, házel lidi do vody a tak podobně. A co víc – dokonce začal chodit do krčmy na pivo a když se moc opil, dělal v uličkách města rámus i po klekání a strašil lidi. A tak se Ústečtí rozhodli, že si to s ním jednou provždy vyřídí.

Věděli, že obr přichází před polednem, a tak se předtím schovali v křoví u ústí Bíliny a když se obr vykoupal a chtěl vyjít z vody,  vrhli se na něj a utloukli ho.

A obři si to pak asi nějak mezi sebou řekli a žádného už nikdo nikdy poblíž Ústí neviděl.

autor: Jana Ksandrová
Spustit audio

Související