Čtyřčlenné ruské rodině se podařilo uprchnout z Moskvy do Polska – i díky pomoci Čechů

Oba jsou IT specialisté v herním průmyslu, Marina navíc pracovala v Rusku pro pobočku polské firmy. Požádala proto vedení společnosti, aby si ji vyžádali na práci do Polska. K urychlené emigraci se rozhodli, když Rusko napadlo Ukrajinu a začala válka.

„Mám 17letého syna, který dostal předvolání k odvodu. Bylo mi jasné, že jestli půjde sloužit do armády, půjde do války. A nejen, že ho tam zabijí, ale i za špatnou věc. To byl hlavní důvod. Navíc jsme se zhruba 10 let účastnili různých demonstrací a bylo jasné, že nemůžeme dál mlčet, a že nakonec skončíme ve vězení,“ popisuje paní Marina.

Víza do Polska ale nedostali hned – podobně jako Česká republika přestala vydávat víza Rusům a Bělorusům, tak Polsko zpomalilo i proces vydávání víz pro tuto rodinu.

Rodině pomohli vycestovat z Ruska dominikáni z Kyjeva

O jejich situace se dověděla Dita Králová z Ústecka. „Takže jsem požádala ze dvou stran – přes kontakty, které mám v církvi. Jedním z nich byla komunita bratří dominikánů v Kyjevě, kde je představeným Polák. Takže došlo k absurdní situaci, kdy bratři, kteří byli ostřelováni Rusy v Kyjevě, žhavili telefony do Polska, aby jim z druhé strany protlačili víza s tím, že oni jsou v podstatě disidenti,“ vypravuje Králová.

Poprvé se všichni potkali teprve nedávno, po skoro dvou měsících dopisování. Marina s rodinou zakotvila v polském Opole. Po příjezdu do Polska měli problémy, protože jsou Rusové – třeba při snaze otevřít si účet v bance.

„V jedné z nich jsme se přímo setkali s takovým přístupem, že nepracují s Rusy. V jiných bankách ale s námi sympatizovali – Poláci z ochranky nám tam pomohli vyplnit dokumenty a našli v administrativě člověka, který mluví rusky. Ten nám pomohl vyřešit náš problém, protože jsme si nemohli pronajmout byt bez daňového identifikačního čísla, a to jsme nemohli dostat bez bydlení. Díky nim jsme dostali toto daňové číslo, pronajali jsme si byt a mohli jsme si otevřít účet, kam jsem mohla dostávat výplatu,“ shrnuje paní Marina.

Chlapci zatím do polských škol nechodí, učí se na dálku. „Nutno říct, že všichni učitelé nám vyšli vstříc. Nevím, jestli starší syn vůbec potřebuje studovat na polské škole, zbývá mu rok. Možná je lepší, aby dokončil tu moskevskou, a pak se zapsal do nějaké instituce na Slovensku nebo v Polsku, podle toho, kde se usadí – už je velký. Že by se za rok naučil natolik polsky, aby složil maturitu, to si nemyslím, že by se mu povedlo. Mladší ale na podzim půjde do polské školy,“ dodává paní Marina. Doufá také, že v Polsku dostanou povolení k pobytu a podaří se jim nějakým způsobem z Ruska dostat alespoň Kirillovu matku.