Co ukazuje pražský orloj a jaký je skrytý význam tajemných obrazů na první tištěné mapě Čech?

V úvodním přehledu zajímavostí uslyšíte o velkém výzkumu slimáků, který se chystá ve Velké Británii a představíme vám čtyřoké ryby hladinovky, které žijí na atlantickém pobřeží obou Amerik i v brněnské zoo; dozvíte se také, že za nejtěžšího dinosaura všech dob paleontologové stále považují jihoamerického argentinosaura. Povíme si, že mezi středověkými ostatky nalezenými v českobudějovickém klášteře dominikánů byly i krocaní kosti a upozorníme vás na nedávno vydanou první geomorfologickou mapu Saturnova měsíce Titanu.

Co ukazuje pražský orloj

Logo|foto:Český rozhlas

Na letošní rok připadá 610. výročí staroměstského nebo také pražského orloje, který byl spuštěn v roce 1410. Dnes je to velká turistická atrakce. Co o něm ale většina Pražanů nebo návštěvníků města ví? Že se každou celou v jeho oknech na jižní stěně staroměstské radnice ukazuje dvanáct apoštolů, kokrhá kohout a smrtka cinká zvonkem. Možná i to, že spodní desku maloval Josef Mánes. Nejspíš znají pověst o mistru Hanušovi, který prý orloj postavil. A to je asi všechno. Patrně by také řekli, že orloj kromě času ukazuje i pohyby nebeských těles. Není to ale tak jednoduché. Třeba právě časů se dá na pražském orloji odečíst hned několik... Podle pověsti bylo dílo mistra Hanuše „tak podivení hodné“, že i z cizozemska přijížděli poslové, aby jim zhotovil podobné hodiny. 

Stroj pražského orloje|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

Toho se ale staroměstští konšelé báli. Nikdo jiný takový orloj mít nesmí. Mistra Hanuše dali oslepit, aby už žádný orloj nikdy nepostavil. On jim však jejich hrozný čin oplatil. Nechal se zavést ke stroji, sáhl do soukolí – a orloj se zastavil. Pak mistr Hanuš padl a zanedlouho vypustil duši. „A orloj stál a stál,“ píše Alois Jirásek, „a nebylo nikoho, kdo by spravil to umělé, mistrovské dílo.“ To je ovšem pověst. Jak to bylo s pražským orlojem doopravdy? Skutečně ho postavil mistr Hanuš? O tom hovoří Zdislav Šíma z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky.

Tajemné obrazy z mapy mistra Klaudyána

Výřez z výzdoby Klaudyánovy mapy Čech|foto:Daniela Pilařová, Český rozhlas

Roku 1518 spatřila v německém Norimberku světlo světa první tištěná mapa Čech, takzvaná Klaudyánova mapa. Jejím autorem byl Mikuláš Klaudyán, český učenec, lékař, nakladatel a příznivec Jednoty bratrské. Jeho mapa se dochovala v jediném originálním exempláři, který vlastní Biskupství litoměřické a opatruje litoměřický archiv, a v mnoha kopiích, překresbách, odvozených variantách a reprintech. Je to tištěný ilustrovaný jednolist, ručně kolorovaný. Samotná mapa zabírá jen spodní třetinu listu. Je orientována k jihu, popsána česky a obsahuje 280 značek a názvů – měst, tvrzí, hradů, klášterů; zaznamenává hory, lesy, říční síť a nejvýznamnější cesty. Záhadou ovšem je, komu byla určena a za jakým účelem byla vydána. Tajemná je i její obrazová výzdoba, která pokrývá dvě třetiny listu.

Vyobrazení „vozu malovaného“ z Klaudyánovy mapy|foto:Daniela Pilařová, Český rozhlas

V jejím centru je vyobrazení „vozu malovaného“, o který se přetahují dvě koňská trojspřeží. Snad jde o symbol rozporů v tehdejší české společnosti – ale to je pouze hypotéza. Postava s turbanem a šavlí nad vozem a zároveň pod vyobrazením krále Ludvíka Jagellonského jako by zase předjímala tragickou smrt panovníka v bitvě s Turky u Moháče, osm let po vydání mapy. Obrazové výzdobě Klaudyánovy mapy a jejímu „druhému životu“ se věnujeme v druhé části našeho vyprávění. Hovoří Eva Novotná, ředitelka Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.