Českou krajinou po stopách dávné lidské přítomnosti, vesmírné dalekohledy a letošní plány na výzkum Slunce

V úvodním přehledu zajímavostí uslyšíte o invazních hadech bojgách hnědých z ostrova Guam, které se naučily neobvyklou techniku lezení po hladkých sloupech, povíme si o nejstarší realistické jeskynní malbě světa, objevené na indonéském ostrově Sulawesi, představíme vám některé z nových objevů egyptských archeologů ze známé lokality Sakkára, zmíníme se o prvním úspěšném startu vesmírné rakety společnosti Virgin Orbit vynášené speciálně upraveným Boeingem a nakonec se budeme věnovat americkému vozítku Perceverance, jehož přistání na rudé planetě bude díky zabudovaným mikrofonům poprvé dokumentováno i ve zvuku.

Stokrát přepsaná kniha: Čtení v krajině

Samota Mauerschin nad Zubrnicemi na Ústecku opuštěná po válce se statnou lípou propůjčující místu příjemné genius loci|foto:Johana Zacharová,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Naše krajina oplývá kromě spousty přírodních krás také řadou skrytých připomínek minulosti, které jsou svědectvím o tom, že kdysi bývala mnohem obydlenější než dnes. Lépe nebo hůře ukryté stopy po přítomnosti člověka a jeho aktivitách totiž mnohdy ani po staletích nezmizí a pokud víte, jak se na krajinu dívat, nemůžete je přehlédnout. Pojďme si říci, jaké stopy to nejčastěji jsou, kde se skrývají a co přináší správné čtení krajiny běžným výletníkům, ale třeba také historikům, přírodovědcům nebo geografům. Jaká svědectví zaniklé minulosti může trénované oko znalce v terénu zahlédnout? To nám prozradí krajinná ekoložka Johana Zacharová z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. 

Bývala v minulosti krajina hodně „jiná“ oproti té současné? Jak by se měl člověk kolem sebe dívat, pokud se někdy na výletě do „přepsaných“ míst krajiny dostane? Můžeme se čtením krajiny i poučit, třeba o tom, jak se v budoucnu vyvarovat přehmatů a chyb? Naučte se číst – nejen v krajině samotné, ale i mezi jejími řádky!

Kosmonautika 2021: Dalekohledy a Slunce

Jeden ze segmentů primárního zrcadla připravovaného Vesmírného dalekohledu Jamese Webba|foto:licence Public Domain, volné dílo, NASA /Drew Noel

Už počtvrté se scházíme nad přehledem očekávaných událostí ze světa kosmonautiky a průzkumu vesmíru, které pro letošní rok plánují kosmické agentury, ale také mnohé soukromé firmy z celého světa. V minulých dílech jsme si řekli, co se chystá na Mezinárodní vesmírné stanici, stručně jsme probrali i další očekávané dění na oběžné dráze a před týdnem jste slyšeli, co se děje a bude dít na Měsíci a v jeho okolí. Tentokrát si budeme povídat o vesmírných dalekohledech a také si zaletíme k naší mateřské hvězdě – ke Slunci. I na něj míří přístroje celé řady kosmických sond. Některé jsou opravdu dlouhověké.

Slunce na snímku pořízeném NASA Solar Dynamics Observatory 11. června 2014|foto:NASA/SDO/Goddard,CC0 1.0

Pokud vše poběží alespoň trochu podle plánu, pak právě v letošním roce odstartuje do vesmíru americký Vesmírný dalekohled Jamese Webba, přístroj, který skokově zlepší naše schopnosti nahlížet do hlubin vesmíru. NASA ho původně chtěla vypustit už v roce 2014, termín byl ale několikrát odložen. Ještě loni na začátku léta se mluvilo o letošním březnu, pak ale přišlo koronavirové zpomalení příprav. Odborníci se nicméně dušují, že se opravdu poletí letos. Na oběžné dráze kolem Země ve výšce zhruba šesti set kilometrů zatím dál úspěšně pracuje Hubbleův vesmírný dalekohled. V čem je chystaný dalekohled Jamese Webba jiný – a lepší? O tom opět hovoří odborník na kosmonautiku Dušan Majer, šéfredaktor webu Kosmonautix.cz.