Budoucnost orbitálních stanic – ruské a čínské projekty, stanice mezi Zemí a Měsícem

Rusko chce „odloupnout” některé své budoucí moduly od ISS a vytvořit z nich novou národní stanici třetí generace

Pokud ISS v dnešní mezinárodní podobě kolem roku 2024 skončí, Rusko vyjádřilo ústy některých představitelů svých klíčových vesmírných agentur a korporací odhodlání vytvořit z asi pěti ruských modulů ISS svoji vlastní národní stanici, nazvanou někdy jako OPSEK (Orbital Piloted Assembly and Experiment Complex, rusky: Orbital'nyj Pilotirujemyj Sborochno-Eksperimental'nyj Kompleks) jindy stručně Ruská orbitální stanice (ROS). Obě varianty se v zásadě liší jen v detailech.

Mezi hlavní moduly v rámci tohoto plánu patří téměř 20 let vyvíjený dvacetitunový Multi-purpose Laboratory Module (MLM, též zvaný jako FGB-2 nebo Nauka) a řada dalších, které budou teprve v příštích letech většinou připojeny k ISS, jako např. Uzlový modul (Node module), laboratoř OKA-T, Vědecký a energetický modul NEM a nafukovací obytný modul – habitat.

Možná i starší moduly z ISS – Zvezda a Poisk. Moduly stanice budou nejdříve odděleny od ISS a pak navedeny na dráhu s vyšším sklonem k rovníku. Ten bude činit asi 70 stupňů, aby mohla nová ruská stanice provádět dálkový průzkum většiny Ruska (z paluby ISS bylo možno provádět dálkový průzkum jen zlomku ruského území).

Dosavadní ruské moduly, které jsou součástí jádra ISS již mnoho let, většinou od ISS odděleny nebudou. Modul MLM by měl do vesmíru odstartovat podle současných plánů v prosinci roku 2017.

Ruská národní orbitální stanice by však přeci jen měla být podle různých vyhlášení otevřena i mezinárodní spolupráci. Vyloučena není ani společná orbitální stanice zemí sdružení BRICS, tedy společný projekt Ruska, Číny, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky, na kterém by spolupracovaly národní kosmické agentury těchto zemí – ruský Roscosmos, čínská CNSA, indická ISRO, brazilská AEB a jihoafrická SANSA.

Také Čína otevře svoji budoucí orbitální stanici jiným státům

Čína jde v oblasti pilotovaných orbitálních stanic momentálně vlastní a a na první pohled trochu skromnější cestou. Nedávno opustila a zanechala svému osudu malou stanici Tiangong-1 (Nebeský palác 1) a připravuje ke startu pokročilejší a o něco větší stanici Tiangong-2. Ta by se měla do vesmíru dostat díky nosné raketě Dlouhý pochod 2F již během září nebo října tohoto roku a brzy po jejím startu by ji měli navštívit kosmonauti v kosmické lodi Shenzhou 11. Brzy se s ní spojí také nákladní loď Tianzhou-1. V roce 2017 se má se stanicí Tiangong-2 spojit návratové pouzdro měsíční sondy Chang'e 5, které přiveze vzorky měsíční horniny.

Čínská vesmírná stanice|foto: youtube.com

Ve stadiu vývoje je však již i další, mnohem větší stanice, s centrálním modulem na bázi stanice Tiangong-3. V roce 2022-3 chce mít Čína k dispozici třímodulovou stanici Chinese Space Station (CSS), vybavenou dvěma robotickými manipulátory, dvěma vědeckými moduly Wengtian a Mengtian (s konstrukcí na bázi modulů Tiangong-2), 5 porty pro připojení dalších modulů a kosmických lodí, dvojicí 30 metrů dlouhých slunečních panelů a nedaleko plujícím velkým astronomickým dalekohledem (Xuntian alias „Čínský Hubble”), který se bude moci občas k CSS připojit, kvůli inspekcím a opravám. Jeho zorné pole bude 300x větší než zorné pole Hubbleova vesmírného dalekohledu. 22-titunový ústřední modul stanice s názvem Tianhe-1 (Galaxie-1, na bázi stanice Tiangong-3) by měl být vynesen do vesmíru nosnou raketou Dlouhý pochod 5 již v roce 2018.

Stanice CSS pak bude průběžně navštěvována pilotovanými loďmi Shenzhou a nákladními bezpilotními loďmi Tianzhou. Čína nedávno podepsala s OSN smlouvu, která otevírá tuto orbitální stanici spolupráci s dalšími státy celého světa. Čína navíc navázala v této oblasti zvláštní spolupráci s Ruskem a Evropskou vesmírnou agenturou. Americká agentura NASA s Čínou v rámci pilotovaného kosmického programu však podle současných amerických zákonů spolupracovat nesmí.

Stanice mezi Zemí a Měsícem

Provozovat stanici v prostoru kolem Měsíce bude mnohem technologicky i lidsky náročnější než současný provoz ISS, i při menším počtu lidí v posádce. Větší vzdálenost od Země, větší dávky záření, obojí bude klást přísnější požadavky na kvalitu a spolehlivost všech systémů a komponent stanice.

Své plány na předsunutý post u Měsíce ohlásila nedávno Evropská vesmírná agentura ESA. Její nová stanice by měla zakotvit v Lagrangeově bodě L1 nebo L2 v soustavě Země-Měsíc již zhruba za 10 let. Stanice by se měla nacházet vzhledem k Zemi buď „před” Měsícem (L1) nebo za ním (L2), ve vzdálenosti od Země asi 1000x větší než obíhá dnešní ISS. Z této základny by pak astronauti mohli provádět dlouhodobý výzkum Měsíce.

Také NASA představila své plány na poněkud vzdálenější lidmi obývané orbitální stanice, např. umístěné v prostoru mezi Zemí a Měsícem, pod názvem Deep Space Habitats. V rámci úvodní fáze si agentura objednala studie této stanice u čtyř společností – Boeing, Orbital ATK, Lockheed Martin a Bigelow Aerospace. Již dříve však NASA jednala s firmou Boeing o vytvoření předsunutého servisního a tankovacího střediska v okolí Měsíce, pod názvem Exploration Gateway Platform.

Tato platforma by měla sloužit k podpoře a snížení ceny lidských meziplanetárních letů k Měsíci, Marsu nebo k blízkým asteroidům. Základem Exploration Gateway Platform by měly být některé americké a páteřní ruské moduly, „odloupnuté” z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Aby byla vzdálená vesmírná stanice funkční, musí podle NASA dosáhnout alespoň 75% míry recyklace kyslíku a 98% úspěšnosti recyklace vody. Existuje také ruský plán na orbitální stanici Lunar Orbital Station, usazenou přímo na oběžné dráze kolem Měsíce. Ta by měla podle plánu do kosmu startovat pomocí supertěžké varianty rakety Angara někdy po roce 2030.

Zdroje: The Mercury, NASA Spaceflight, Futurism, Popular Mechanics, GBTimes 1, GBTimes 2, AstroWatch, Russian space web, VisionTimes, Quartz, Popular Science, Space News, CDR, Science Alert, Wikipedia 1, Wikipedia 2, Youtube