Boty hliněné armády
Armáda terakotových bojovníků doprovodila prvního čínského císaře na jeho poslední cestě ve 3. století před naším letopočtem. Všech osm tisíc hliněných vojáků, kteří dodnes stojí svou stráž u jeho hrobu, má na nohou boty. Jejich repliky ušili nedávno ve Zlíně.
Obuvnický expert Petr Hlaváček, děkan technologické fakulty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, měl v letech 2005 - 2007 vzácnou příležitost armádu z terakoty blíže zkoumat. Bylo to v rámci projektu zaměřeného na historii obouvání v Číně... Jak se k tomu dostal?
Petr Hlaváček: Asi před šesti nebo sedmi lety nás kontaktovali kolegové ze Sečuánské univerzity. Měli zájem o výzkum obouvání nemocné nohy. Podali jsme tehdy čtyři projekty v rámci bilaterální spolupráce mezi Čínou a Českou republikou a z toho jsme tři projekty získali. Při jejich oponenturách projevila čínská strana zájem spolupracovat také v oblasti studia historických exponátů. Původní projekt byl sepsán v tom smyslu, že nám čínská strana umožní prohlídku několika významnějších muzeí, ve kterých jsou vystavovány nebo uchovávány typy velmi staré čínské obuvi. Zajímavé na tom je, že právě čínská kultura je z hlediska obouvání poměrně málo známá; nebyla publikována ani popsána. Peníze jsme získali a v rámci projektu jsme také narazili na informace o terakotové armádě. V nějaké publikaci jsem zahlédl sošku klečícího lukostřelce, na které je jasně vidět, že má zvláštní typ obuvi - a tak jsme celý projekt rozšířili o terakotovu armádu. V první fázi jsme paradoxně dostali odpověď, že ta armáda není obutá. Tak jsem musel poslat fotografii, že tam minimálně jeden voják boty má... Pak to vzalo velice zajímavý vývoj. Sečuánská univerzita leží na přímce mezi Pekingem a Ťing-Tu, takže jsme při jedné cestě svůj let přerušili mezipřistáním v Sianu, kde nám kolegové zařídili přijetí. Jenomže terakotová armáda je stále pod kontrolou, řídí se tam pravidly bádání o světovém kulturním dědictví, takže přijít s nějakým návrhem na rozšíření práce, nebo prosadit zahájení práce na objasnění nějaké hypotézy není tak jednoduché. Dostali jsme pouze povolení fotografovat, vstup do jam nám nepovolili. Oni tam řeší problém, že ti tvůrci kdysi používali pro barevné dekorování soch speciální hlinku, která se uchovala ve vlhkém prostředí; po vykopání ovšem střídající se hodnoty vlhkosti způsobují opadávání barev, takže bylo rozhodnuto do té doby, než se najde technologie, která by je stabilizovala, že se s výzkumem nebude pokračovat. Mezitím se zabývají tím, že řada soch byla poškozena. Nepřátelé tam tehdy založili požár, stropy se propadly a některé sochy jsou rozbité a tak je dávají dohromady, restaurují je a existuje i obecný zákaz, že není povoleno nikomu vstoupit do těch jam právě z těchto důvodů. Takže my jsme díky poměrně dobrému fotoaparátu s použitím stativu a trpělivosti ty sochy fotografovali a podařilo se nám ještě ten den udělat jakousi analýzu. Je asi obecně známo, že ty sochy jsou vlastně všechny individuální. Některé jsou ze dvou kusů, některé ze tří. Byly tam prefabrikáty hrudí, prefabrikáty nohou a hlav, ale každá ta hlava je individuální, každá musela představovat určitého vojáka. Stejně tak ty hrudi jsou z hlediska počtu plátů brnění naprosto individuální. Studují se například rozdíly účesů vojáků nebo rozlišování podle hodností - těch tam narozdíl od současné armády nebylo tolik. Ukázalo se, že jsou tam tři nebo čtyři základní typy obuvi a ta obuv jde napříč hodnostmi. Jednotlivé typy se vyskytují jak u běžných pěšáků, tak i u lukostřelců, kopiníků nebo vozatajů, dokonce i někteří generálové mají ty základní boty. Druhá velice zřejmá věc je, že ta armáda nějaké velké zkušenosti s obouváním neměla, protože většina vojáků má dodatečné řemínky, kterými je ta obuv přitahována k noze, aby se v ní dalo chodit. Prokrojení obuvi, její šířka, je stylizována do takové podoby, že v té obuvi by bylo obtížné dělat dlouhé denní pochody a přesuny; bota se musela připevnit přes nártovou část. U těch mladších nebo později zhotovených vojáků už byla tato úprava součástí konstrukčního řešení. To znamená, že k té obuvi už byla přišita poutka nebo držáky, které se dodatečným šněrováním přes tu nohu přepínaly. Bylo vidět, že tam jsou dva typy obuvi. První z nich byl s největší pravděpodobností plstěný (to je výrok, na kterém jsme stavěli; není to náš závěr, ale názor ředitele týmu, který se tam zabývá bádáním) a druhý byl usňový. Jsou tam velice zajímavé střihy takovým podélným hřbetovým švem přes centrální systém, obuv je symetrická a je to vlastně jeden z prvních důkazů o obouvání. V Evropě máme důkazy přibližně ze stejné doby, je tam rozdíl necelých sto let. Je to obuv Alexandra Makedonského. Řekové i těžkooděnci chodili bez obuvi; při expanzi Alexandra Makedonského byla armáda rekrutována z mužů dobytého území, kde bylo obouvání a uzavřené střihy obuvi častější. Třeba na takzvaném makedonském sarkofágu se dá jasně identifikovat, který z vojáků Alexandrovy armády je původní Makedonec, ten je samozřejmě bosý, a který je Peršan nebo jiný zástupce asijského světa. To jsou dva důkazy o prvním masivním obutí armády. Je také otázka, proč byl uplatňován tento typ obuvi, jestli tam šlo o ochrannou roli, nebo jestli to byla součást uniformy, posilující a nebo zdůrazňující sociální status vojáka. Jakási informace, která je vysílána navenek - já jsem příslušník armády, jsem ten, který má sílu a šanci být v budoucnosti bohatý a podobně.
Vojáci o kterých je tu řeč jsou z hlíny a hliněné jsou i jejich boty. Zda byla záhrobní armáda prvního čínského císaře vyrobena podle skutečné armády se neví, ale nelze to vyloučit. Vysvětlovalo by to, proč jsou sochy v jednotlivostech tak rozmanité. Ale vraťme se zpátky k jejich obuvi. Petr Hlaváček hovořil o její funkčnosti a různých řemíncích, kterými si vojáci boty připevňovali k nohám. Jak ale tyto boty vypadaly?
Bota hodně napovídá o zdravotním stavu svého nositele a také ho zpětně ovlivňuje. Dá se něco podobného pozorovat i u terakotových vojáků z Číny?
Ale to už bychom se přesunuli příliš daleko od hrobu prvního čínského císaře a jeho armády, jejíž obutí zkoumal v minulých letech tým obuvního experta Petra Hlaváčka, děkana technologické fakulty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Číňané prý původně pod dojmem jeho výzkumů uvažovali o tom, že by v replikách staré obuvi napochodovali na plochu stadiónu někteří z účastníků slavnostního zahájení olympijských her v Pekingu. Nakonec však od toho upustili... Všem, kteří by se rádi na vlastní oči přesvědčili, že terakotová armáda doopravdy je obutá, doporučujeme nikoliv cestu do Číny, ale návštěvu Velkého sálu pražské Lucerny. Až do konce letošního roku tam budou vystaveny věrné napodobeniny císařových vojáků.
Vysíláno v Planetáriu č. 42/2009, 17. - 23. října 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (10:44).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.