Betlémy děčínského řezbáře Vladimíra Cejnara se proslavily až ve Francii
Sbírají mezinárodní ceny a řezbář na výstavy sotva stíhá dodávat.
Už to bude sedmdesát let, kdy se čtyřiaosmdesátiletý děčínský architekt Vladimír Cejnar začal kamarádit s řezbářským náčiním. Nejrůznější dláta, nožíky a další nástroje se staly jeho životním osudem už ve čtrnácti. Od té doby vytvořil více než tisícovku plastik, pohádkových bytostí a dalších děl.
Jsou mezi nimi i desítky figur, které zasadil do svých betlémů.Už jich zhotovil jedenadvacet, ale žádný z nich v tomto čase doma nemá. Putují po nejrůznějších výstavách.
„Největší radost mám jistě z mezinárodní výstavy, která se koná jediná v Česku, a to je v Jindřichově Hradci Krejzův nožík. A tam jsem získal třetí cenu,“ vypočítává řezbář.
Na Krejzově nožíku soutěžilo sedmapadesát vystavovatelů – Slováci, Češi, Rakušané a Němci... Na základě výsledků této mezinárodní soutěže tvůrců betlémů poslal Vladimír Cejnar víc svých děl do Francie. Na výstavě v Cannes představil tři betlémy. Jeden z roku 2012 a dva starší.
Za poslední rok vytvořil betlém také pro děčínské muzeum. „Ten mi vzali na výstavu vlastně přímo z ponku,“ usmívá se.
Vladimír Cejnar ale nedělá jen betlémy. „Do nového roku mám předsevzetí, že budu pracovat na dinosaurech. V poslední době se objevilo tolik nových dinosaurů a mám jich zatím deset hotových a chtěl bych ještě dalších deset,“ přiznává svou slabost pro krásné prehistorické tvory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.