Beate Franck a kniha Jednu Plzeň, prosím!. Medailonek protinacistického bojovníka Josefa Stadlera

V roce 2011 vytvořila multimediální prezentaci o historii Ašské oblasti. Výsledkem byl film Brambory, šlechtici, tvrdohlavost, který se stal základem stejnojmenné knihy.

O 10 let později tato cesta časem pokračovala knihou Tajemná místa, skryté poklady, která sleduje cestu od minulosti Ašské oblasti až po současnost.

Beate Franck žije a pracuje již více než 10 let v Plzni, která se stala jejím druhým domovem. Ve svém nejnovějším díle Jednu Plzeň, prosím! – Milostný dopis podivuhodnému městu popisuje jedinečné kouzlo této západočeské metropole.

Medailonek Josefa Stadlera

Ve výročí týdne si připomínáme 120 let od narození bojovníka proti nacismu Josefa Stadlera. Narodil 17. července 1906 se v Řetenicích/Settenz, které jsou dnes součástí Teplic.

V městě plném skláren se i Josef Stadler vyučil sklářem a specializoval se na tabulové sklo. Někdy ve 20. letech Josef Stadler přesídlil do Saska, kde vstoupil do komunistické strany Německa a také do Roter Frontkämpferbund.

V roce 1933 byl za komunistickou stranu zvolen do městské rady v Brand-Erbisdorf. Po tom, co v Německu převzali moc nacisté, se Josef Stadler zapojil do odboje a byl několikrát vězněn.

Po vypuknutí války byl označen jako nežádoucí cizinec a byl pod policejním dohledem. Až do roku 1944 se živil jako sklář. Pak byl zatčen a umístěn do takzvané ochranné vazby (Schutzhaft), ze které měl být transportován do koncentračního tábora Sachsenhausen.

Na začátku roku 1945 byl nuceně nasazen do Volkssturmu a v květnu upadl do sovětského zajetí. Byl propuštěn už za dva měsíce a hned se zapojil do politické práce.

Stal se starostou Brand-Erbisdorfu a následně krušnohorského Freibergu. V roce 1946 vstoupil do východoněmecké obdoby komunistické strany – do SED a v následujících letech zastával řadu funkcí v této straně. Nejprve v Sasku, pak v Braniborsku, když vedl okresní organizaci strany v Postupimi a nakonec na severu země ve Schwerinu, kde byl také členem tamního vedení SED.

Od roku 1961 vedl 13 let sekretariát východoněmeckého parlamentu. Zastával i další funkce, za které obdržel řadu východoněmeckých ocenění.

Řetenický rodák Josef Stadler zamřel v roce 1984 v Berlíně.