Barokní cihlový most u Mikulova povstal z bláta a prachu. Pomohl oživit celou lokalitu Portz Insel

24. říjen 2020

Když kdysi v 17. století vznikal cihlový most v lokalitě Portz Insel nedaleko Mikulova na jižní Moravě, nikoho ze stavitelů nejspíš nenapadlo, že toto unikátní dílo jednou skoro celé zmizí pod vrstvou bahna, prachu a náletových rostlin. S příchodem nedaleké železnice se to skutečně stalo. Most měl ale to štěstí, že jeho historie znovu ožila a on doslova povstal z hlíny.

Uprostřed hladiny rybníka Portz (zvaného též Nový), který měl v 17. století přibližně dvojnásobnou rozlohu než dnes, stál na vyčnívajícím vápencovém suku na sklonku středověku lovecký zámeček. Těžko byl materiál na jeho stavbu po hladině rybníka dopravován pouze lodí. V historických pramenech ale zmínka o zbudování cihlového mostu pro účely stavby letohrádku není. Mohlo mu tedy předcházet dřevěné provizorium. Nicméně bezmála stometrový bytelný most, postavený v nejužším místě rybníka, určitě sloužil k pohodlné cestě do letohrádku a jeho zásobování.

V roce 1872 ale celý areál s letohrádkem tvrdě zasáhla stavba železnice do Mikulova. Rybník byl vysušen, trať protnula cestu mezi letohrádkem a mostem, a ten tak sloužil už jen jako přejezd přes Rybniční potok. Rybník byl sice později částečně obnoven, trať ovšem nedovolila jeho zaplavení v původním rozsahu a tak se strana s mostem stala jen mokřadem. A tento obdivuhodný unikát přišel o údržbu.

Poslední ránu osudu mu uštědřila normalizace a budování železné opony. Most zůstal v pustém, nepřístupném hraničním pásmu a postupně se ztrácel v hlíně a bující vegetaci. Pro lepší představu se můžete na serveru mapy.cz podívat na mapu z 19. století, kde je zachycen původní ostrov, most, ale i trasa železnice.

Poctivá práce zabránila totální zkáze

K obnově mostu velkou měrou přispěli současníci, nicméně nebýt skvělého umu cihlářů ze 17. století, nebylo by dnes co zachraňovat. Výjimečná kvalita každé jedné cihly umožnila, že se most téměř celý podařilo rekonstruovat z původních stavebnin. Jen minimum bylo nutné doplnit mladším zdivem. Cihly pálené v Mikulově odolaly čtyřsetletému působení vlhka, vegetace i střídání klimatu a dodnes při poklepu krásně „zvoní“. Poznáte je podle písmene N, kterým se v mikulovské cihelně značily.

Most prakticky úplně zarostl rostlinami

Z dobových pramenů je také patrné, že přibližně ve třetině mostu byla mezi pilíře vložena dřevěná padací mostovka. Ta byla dokumentována ještě v první třetině 18. století. Pak byla odstraněna a mezera vyzděna jako ostatní klenby. Most byl opatřen i čtyřmi nákolníky, které kdysi zabraňovaly kočárům vyjet mimo mostovku. Jeden se naštěstí dochoval a bylo tak možné znovu vyrobit i ostatní.

Při podrobném archeologickém průzkumu během obnovy byla ve vozovce mostu nalezena původní vápencová dlažba. Ta ale zřejmě nebyla pro tehdejší kočáry příliš pohodlná a tak ji doboví stavitelé zasypali vápencovou drtí. Při novodobé rekonstrukci byla dlažba opravena a doplněna a následně překryta vrstvou mlatové šotoliny.

Otevření hranic otevřelo cestu k obnově

Pád železné opony a otevření hranic umožnily přístup k celému areálu Portz Insel, který byl v roce 1995 prohlášen kulturní památkou. Obnova letohrádku začala v roce 2003. V současnosti už opět vypadá jako původní stavba, ale soukromé majitele čeká ještě spousta práce, než místo zrevitalizují úplně.

Most v Mikulově po obnově září novotou, přestože je mu už 400 let

Do obnovy mostu se muselo pustit několik institucí. K městu Mikulovu se připojily obce Sedlec a rakouský Drasenhofen. V letech 2019 až 2020 se dílo podařilo dokončit a nyní most září novotou, i když je mu už 400 let. Jediným novodobým prvkem je kovové zábradlí. Stavitelé v 17. století netušili, že jednou budou existovat stavební normy určující, že zábradlí musí mít výšku 110 centimetrů, a postavili ho nižší. Soudobým projektantům se přitom podařilo normám vyhovět velmi vkusně. Kov opatřili patinou a novodobý prvek se tak stal nerušivým doplňkem historie.

Spustit audio