„Bála jsem se, aby je neušlapali,“ svěřila se babička nejmladších soutěžících na Grand Prix Teplice

„Je to naše první soutěž. Tancujeme asi rok,“ prozradili malí tanečníci poté, co odtančili druhé kolo latinsko-amerických tanců. Postoupili do něj jen se sambou.

To ve standardech byli úspěšnější – tam se do druhého kola protančili hned třikrát. „Je to těžký, soutěžit s těmi velkými. Rovnou víte, že prohrajete,“ posteskla si Karolína.

Pohled na ty zkušenější si ale užívala, stejně jako Jakub. „Ti velcí, to už je úplně o něčem jiném. Je krásné je pozorovat, ale musí zatím být spousta dřiny,“ ohodnotili zkušeně výkony starších tanečníků.

Ti postupovali přes úvodní kola a semifinále až do večerních finálových tanců, ve kterých se představila nejlepší šestice v každé kategorii.

„Taneční páry dělíme jen do dvou kategorií podle věku. Tančí se nejdříve standardní tance a pak latina, ale každý tanec se hodnotí zvlášť,“ vysvětlil organizátor soutěže Petr Macek a rovnou upozornil na favorita: „Sledujte pár číslo 29, bude to stát za to.“

Měl pravdu – Martin Pauliny a Kateřina Čákorová standardy naprosto ovládli. A tak jsme malého Kubu za zkušeným Martinem vzali a zeptali se, co by tomuhle tanečnímu potěru poradil.

„Hlavně si musíš najít svou vlastní cestu v tanci. Nesmí se ti nikdy zprotivit. Musíš tancovat rád,“ říkal ještě zpocený tanečník v pauze mezi soutěžními vystoupeními.

„Aby byl člověk v tanci úspěšný, musí mít něco navíc,“ doplnil jeho rady účastník osmé řady Stardance Marek Hrstka. „Kroky a figury se může naučit každý, ale pak tam musí být to něco. I u dětí, které učíme, hledáme ten x faktor – něco, co se špatně definuje. Energii, která z vás jde a která vám umožní ovládnout parket i diváky.“

Jestli tohle „Něco“ v sobě Kuba a Karolína mají, ukáže až čas. Pokud ano, možná se za pár let budu právě oni vznášet po parketě pod dohledem televizních kamer. Zatím je ale čekají hodiny a hodiny trénování.