Arecibo: konec nejslavnějšího radiového „ucha“ a historie našich zpráv mimozemšťanům

29. listopad 2020

Poslechněte si:

01:07 - Objevy a události
04:18 - Konec radioteleskopu Arecibo
20:50 - Procházka prosincovou oblohou
24:53 - Soutěž o Knihu měsíce
25:59 - Naše signály do vesmíru, 1. část

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že se i z knihovny slavné univerzity v Cambridge mohou ztratit vzácné dokumenty – konkrétně dva deníky přírodovědce Charlese Darwina, povíme si o bobrech, kteří se z Berounky přes Prahu stěhují do Labe, a také o dalším nálezu obětí ničivého výbuchu Vesuvu ve starořímských Pompejích. Se třemi čínskými výzkumníky se potopíme na dno Mariánského příkopu v Pacifiku a řeč bude také o úspěšném startu čínské lunární sondy Čchang-e 5, která by měla na Zemi dopravit vzorky měsíční horniny.

Arecibo: Konec nejslavnějšího radiového „ucha“ a šumy z vesmíru

Detail antény radioteleskopu v portorickém Arecibu

Dvě nehody z letošního léta a podzimu, jedna menší a druhá opravdu velká, zavinily konec jednoho z nejslavnějších přístrojů historie vědeckých bádání. Poškozený talíř velkého radioteleskopu u města Arecibo na karibském ostrově Portoriko se už opravovat nebude. Není to bohužel dost dobře možné; mohlo by dojít k dalšímu rozsáhlému poškození a jsou tu i jiné přístroje. Mnozí vědci toho samozřejmě litují. Radioteleskop Arecibo se zasloužil o řadu zásadních objevů a přinesl velký pokrok v našich znalostech o vesmíru. A tak je malý „nekrolog“ bezesporu namístě.

Podobu teleskopu v observatoři u města Arecibo navrhli v 60. letech 20. století William E. Gordon a Zachary Sears z Cornellovy univerzity

O velkém radioteleskopu Arecibo a jeho technických parametrech hovoří astrofyzik Petr Kulhánek, pracovník Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy a zároveň profesor dvou fakult pražského Českého vysokého učení technického. Proč si vědci vybrali ke stavbě velkého radioteleskopu právě blízké okolí města Arecibo? Jeho historie je dlouhá 57 roků – které z jeho objevů jsou asi nejvýznamnější? A má slavný radioteleskop Arecibo další, třeba i zdatnější, nástupce?

Poslouchá někdo? Lidstvo vysílá své zprávy mimozemšťanům

Zpráva v láhvi

Jsme ve vesmíru sami? To je otázka, která lidstvo trápí od chvíle, kdy pochopilo, že hvězdy nejsou jen světla, zavěšená na nebeské báni, ale cizí slunce ve zdánlivě bezbřehé hlubině prostoru, v níž se vznáší i naše vlastní planeta. Křehká a zranitelná. Už nějakou dobu víme, že kolem vzdálených hvězd krouží podobné planetární systémy, jako je ten náš. Proč by některé z oběžnic nemohly hostit inteligentní život? A pokud ve vesmíru existuje souběžně s naší i jiná vyspělá civilizace, mohli bychom se s ní spojit? Vědci i kosmičtí nadšenci se o to dlouho pokoušejí. Snaží se zachytit různé stopy a projevy mimozemského života, které k nám z vesmíru možná přilétají, a dokonce sami posílají mimozemšťanům depeše. Jako když trosečník hází do moře láhve s naléhavými vzkazy. Jaké vzkazy to jsou?

Wow! signál

Ještě než lidstvo vyslalo do vesmíru svou první zprávu, začali jsme o sobě dávat vědět „neorganizovaně“, prostřednictvím rozhlasového a televizního vysílání. Jak bychom se díky stále se rozšiřující „bublině“ denních zpráv, sitcomů, sportovních přenosů nebo zábavné hudby jevili pozorovatelům od nějaké vzdálené hvězdy? O tom hovoří Vladimír Kopecký z Fyzikálního ústavu Univerzity Karlovy v Praze, šéfredaktor časopisu Astropis. Jak nasloucháme šumům vesmíru a jak vypadala první naše depeše do vesmíru? A co asi byl takzvaný „Wow“ signál?

Spustit audio

Související