Anděl Strážce – Peklo – Ráj (8. den - neděle 30. května 2010)

A byl to rozjezd opravdu ostrý. Stoupání z Malé Skály na Frýdštejn stojí za to i v autě, natož na kole. Jako obvykle byl na vrcholu první Vláďa Liška. Jenže… Došlo k malému komunikačnímu šumu. Kvůli očekávanému dešti si Jirka Pilnaj nevzal mapu ani mobil, takže když čelo akce (tedy Vláďa Liška) dorazilo do osady Anděl Strážce, střed a závěr pelotonu (Standa a Jirka) netušili, kde mají odbočit – a pokračovali na Hodkovice v dobré víře, že na onoho Anděla Strážce někde narazí! Nenarazili, takže když se podařilo telefonicky se spojit se Standou, byli už za Hodkovicemi, zatímco Vláďa stále čekal na Andělu, kam svým úžasným způsobem dojel. Marně… Vyfotil jsem alespoň Vláďu a spěchali jsme za vedoucí dvojicí.
V Českém Dubu se celá výprava opět spojila a pokračovala na Českou Lípu. Počasí sice nebylo úplně cyklistické, možná by to stálo za trochu víc sluníčka, ale rozhodně nepršelo – a co víc, je to záhadné, ale vítr se otočil a vál cyklistům opět do zad. (Mimochodem, tím porušil Murphyho zákon cyklistiky, podle kterého „ať jedete kamkoli, jedete vždy proti větru“ – protože po celých osm dní jeli cyklisté s větrem v zádech, což je věc téměř nevídaná).
V České Lípě byla malá přestávka na oběd v restauraci, která nás udivila poměrem mezi cenami a velikostmi porcí (udivila v tom kladném smyslu!) a pak už jsme zamířili do Pekla. Údolí Robečského potoka západně od Sosnové na Českolipsku je na několika mapách pojmenováno jako „Čertovo údolí“, jinde rovnou jako Peklo. Ceduli Peklo jsme nenašli nikde, ostatně – naučná stezka údolím Peklo je určena pouze pro pěší, a kdo ví, možná tam někde nějaká cedule je. Vyfotili jsme se proto v Zahrádkách u turistického rozcestí, které na Peklo navigovalo, a spokojili se s dialektickým výkladem Vládi Lišky, že „z filozofického hlediska je stejně lepší se peklu vyhnout, protože by se také mohlo stát, že bychom se z něj už nemuseli vrátit – protože co peklo jednou pozře, to už nikdy nevydá…“
Zajímavé je, že vlastně jen kousek od Pekla je Ráj (ostatně, i v životě bývají hranice mezi mimořádnými událostmi často velmi nejasné…). Ráj je pidiosadou mezi Liticemi a Holany na pomezi Českolipska a Úštěcka či Dubska, jak libo. Označení Ráj nesla jen cedule blízkého pensionu, což sice není právě ideální, ale nakonec jsme se u ní vyfotografovali. A to bylo všechno… Tedy alespoň všechno z našich „světových“ míst. Teď už zbývalo jen dojet do Litoměřic.
Přes Úštěk, kde nás opět zastihl déšť, jsme nakonec dojeli už s doprovodem dalších kolegů litoměřických cyklistů do Litoměřic, kde nás uvítali sluníčkem zalité náměstí.
Dnešní etapa byla 130 kilometrů dlouhá. Cyklisté na její ujetí potřebovali 6 hodin 11 minut čistého času. Dohromady tedy bylo na Cestě kolem světa ujeto 1003 kilometrů, celkový čas 51 hodin 41 minut.