Aid Kid: Za jízdy se učím od těch nejlepších

Aid Kida můžeme znát z kapel jako Děti mezi reprákama, Zvíře jménem podzim nebo Kittchen, spoluprodukoval úspěšné album Lenky Dusilové Řeka, podílel se na nové desce rockového Dunaje. Spolu s Jonatánem Pastirčákem (Pjoni) je čerstvým držitelem Českého lva za hudbu k filmu Arvéd. A vedle toho v současné době připravuje společné album s jazzovým skladatelem a pianistou Tomášem Sýkorou.

S posledně jmenovaným se podílí i na koncertním programu 100 let jazzu/100 let rozhlasu – konkrétně na live remixu s hudebníky Rozhlasového bigbandu Gustava Broma. Jde o speciální program ke 100. výročí rozhlasu, který vznikl na zadání Českého rozhlasu jazz. Jeho premiéra proběhne 30. dubna na open air festivalu Mladí ladí jazz a živě jej odvysílá také Český rozhlas Vltava.

Připravujete společné album s Tomášem Sýkorou. Jaká na něm bude vaše role a v čem je pro vás Tomášova tvorba inspirativní? 

Nastoupil jsem jako člen Tomášovy kapely a na desce tím pádem budu hrát a zároveň ji spolu produkujeme. Celý tento proces je pro mě mimořádně inspirativní, protože hudební skladbě nebo jazzu ve skutečnosti vůbec nerozumím. Takže se za jízdy učím od těch nejlepších.

Vedle tohoto „učení“ ovšem do podobných projektů vnášíte nový pohled, pohled zvenčí. Co podle vás může být vaším hlavním přínosem při spolupráci s jazzovými muzikanty?

Čtěte také

Tomáš Sýkora: Z rozhlasových znělek na mě dýchla nostalgie

Například věnuju mnohem větší pozornost barvě, a to hlavně u klávesových nástrojů, jako jsou syntezátory. Úzkostlivě vybírám, který nástroj pro nahrávku použít a jak jej nastavit. Přináším hodně nehudebních zvuků a efektů, ovšem pouze pokud jsou opravdu potřeba. V jazzu je obecně hodně not a aranže mi většinou přijdou plné, a tak se hlavně snažím, aby můj přínos nebyl samoúčelný.

V rámci projektu 100 let jazzu / 100 let rozhlasu vám připadla role „živých remixů“ bigbandových skladeb. Do jaké míry budete mít svůj set předem připravený a do jaké míry půjde o improvizaci? 

Bude to velmi živé. Ani se moc nesnažím o remix, spíš se ve skladbách pokouším najít východiska pro nové skladby a improvizační pravidla. Součástí vystoupení budou i někteří členové orchestru.

„Pro Aid Kida budou bigbandové samply spíš odrazovým můstkem k vytvoření něčeho zcela nového,“ říká dramaturg projektu Petr Vidomus. V čem je pro vás jiné remixovat, respektive „dekonstruovat“ big band ve srovnání s jinými žánry? 

Kvalita a detail poskytnutých nahrávek je větší než obvykle. Jinak sampluju z vinylů, kazet, rovnou z rádia nebo z internetu. Taky jde o hudbu, která je pro mě trochu vzdálenější, většinou používám spíš nahrávky, ke kterým mám osobní vztah.

Ondřej Mikula alias Aid Kid|foto:Ondřej Bambas, Český rozhlas

A jak byste charakterizoval nahrávky, ke kterým máte větší vztah? Po jakých vinylech nebo kazetách obvykle saháte?

Hodně jdu po věcech, které mě formovaly v mládí, ať už pro to, že jsem si je pouštěl dobrovolně, nebo že se hrály v rádiu.

Říkáte, že samplujete také rovnou z rádia nebo z internetu. Má to nějaká specifika? Jedná se například v rádiu o konkrétní stanice, nebo se necháte volně inspirovat čímkoli?

Samplování z rádia je technika, kdy člověk do procesu skládání vpouští prvek náhody. Takže to může být jakákoliv stanice, dobře funguje klasika, ale i rap, mluvené slovo i reklamy.

V programu 100 let jazzu / 100 let rozhlasu se vaše umění propojí s aranžérskou tvorbou Miroslava Hloucala, Jana Jiruchynebo Richarda Šandy a jejich prostřednictvím pak se skladbami autorů, jako byli nebo jsou Karel Velebný, Jaromír Honzák, Jaroslav Ježek nebo Radim Hladík. Kam až se dá při umění remixu zajít, abyste vy jako umělec mohl být originální, ale abyste zároveň původní díla nepoškodil? 

Nemyslím si, že lze nějakou skladbu poškodit remixem. Lze se někomu netrefit do vkusu, ale to je podle mě ve jménu kreativní svobody nutné riskovat.

Celá akce se koná mimo jiné u příležitosti 100 let rozhlasu. Jakou roli má rozhlas nebo rádio obecně ve vašem životě? 

Konkrétně Český rozhlas ovlivnil můj život výrazně prostřednictvím Rádia Wave, které mě podporovalo v mých tvůrčích začátcích.

Nedávno jste se podílel také na novém albu rockové skupiny Dunaj. Co při této práci pro vás představovalo největší výzvu?

Čtěte také

Bigbandový remix k rozhlasovému výročí

To byla práce velmi příjemná až intuitivní, nedošlo k žádnému tření, všichni jsme si výsledek představovali dost podobně a kapela nám důvěřovala. Ty písně byly samy o sobě skvělé, takže šlo jen o to je dobře zaznamenat a „nepřeprodukovat“.

U kapel jako Děti mezi reprákama, Zvíře jménem podzim, u Kittchena, ale vlastně i u Dunaje jsou velmi důležité texty písní. Jak jsou obecně důležité texty písní pro vás? A zohledňujete text písně, když například někomu remixujete skladbu?

Texty jsou pro mě velmi důležité, čím dál tím víc. Dřív jsem bral hlas víceméně jen jako další nástroj do skládačky, poslední dobou je pro mě písnička, tedy základní hudba a text, tím nejdůležitějším prvkem. Různými produkčními technikami se pak můžu na text odkazovat, někdy skoro až doslovně, anebo naopak můžu vytvářet kontrapunkty. Většinou se tak děje samovolně, náladu textu nelze jen tak ignorovat, a tak se promítne do práce, i kdybych nechtěl.