80 let rozhlasového vysílání v Ústí nad Labem
První živý přenos ústeckého rozhlasu
Původní vysílání ústeckého rozhlasu zahájila nadšená skupinka radioamatérů v prvních květnových dnech roku 1945 z krytu pod Mariánskou skálou. Už v červnu téhož roku se ale místní rozhlas stěhoval.
Jak upřesňuje historik Václav Houfek, bylo to do budovy České spořitelny na Mírovém náměstí, kde bankovní instituce sídlí dodnes.
„Nové studio bylo vybudované v několika podkrovních místnostech. Odtud se pak vysílalo – v drtivé většině případů šlo o zpravodajství, které obsahovalo informace o různých úředních nařízeních, která se týkala každodenního života,“ přibližuje Houfek.
Po válce bylo pro lidi v pohraničí všechno nové. Každý den vznikala nová nařízení a místní rozhlas byl nejrychlejší a nejlepší možností, jak obyvatele Ústí nad Labem informovat.
Začátky hudební produkce
Jak se běžný život pomalu obnovoval, začal ústecký rozhlas vysílat i hudební produkci.
„Problém trochu byl v tom, že hudební záznamy na gramofonových deskách v Ústí nad Labem byly většinou v němčině. Sehnat něco v jiných jazycích bylo náročné – dělala se proto sbírka vhodných zvukových nahrávek, ze kterých se pak hudba dávala do vysílání od Škoda lásky až francouzské šansony,“ shrnul historik.
V červnu roku 1945 se zaměstnanci ústeckého rozhlasu pokusili dokonce o první živý přenos – z ústeckého městského divadla.
Záměr byl velmi technicky náročný, protože rozhlasákům chyběla odpovídající technika.
„Neměli žádná přenosová zařízení, proto se muselo, když to zjednoduším, celé to zařízení vysílače přestěhovat do divadla, aby mohla být podchycena obnova toho divadelního a kulturního života tím přímým přenosem z jednoho z prvních divadelních představení, které se tu po válce odehrálo,“ přibližuje Václav Houfek.
První přenos z divadla byl nakonec úspěšný a Ústečané snahu rozhlasových pracovníků velmi uvítali a ocenili.
„To se pak opakovalo vícekrát – přenosy z městského divadla se pak staly součástí té nabídky rozhlasového vysílače,“ dodává Václav Houfek.
Prostory v podkroví České Spořitelny ale nebyly dlouhodobě vyhovující, a tak ústecký rozhlas dostal důstojné místo pro své sídlo, ve kterém nakonec působí dodnes – Wolfrumovu vilu v ulici Na Schodech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
