Normalizační časy v ústeckém rozhlase

Po roce 1968 prošel s nástupem normalizace ústecký rozhlas důkladnou kontrolou. Do jeho redakcí nastoupili lidé loajální k vládnímu režimu. Cílem bylo zajistit, aby vysílání plně odpovídalo oficiální politice a omezovalo jakékoliv projevy kritiky nebo nesouhlasu.

„Někteří lidé byli vyhozeni z práce a nemohli pak ve svém oboru práci sehnat, nemohli veřejně vystupovat a publikovat. U jiných to bylo jen formou omezení – mohli zůstat pracovat v rozhlase, ale měli omezenou možnost vstupovat do vysílání. Mohli třeba být jen u předem nahrávaných pořadů, ale nesměli do živého vysílání. Ten nástup normalizace byl postupný – režim musel nějak zajistit rozhlasové vysílání, takže se nemohl naráz zbavit všech lidí,“ vysvětluje historik Václav Houfek.

Po roce 1968 hodně záleželo také na tom, kdo rozhlasová studia v jednotlivých regionech vedl.

V Ústí nad Labem se prvním ředitelem po srpnové invazi stal Jaroslav Hacmac. Později, v letech 1989 až 1990, vedl krátce i celý Československý rozhlas.

„Na začátku 70. let byl i členem prověrkových komisí, které posuzovaly každého zaměstnance a určovaly jeho budoucí pozici, nebo ho případně také zbavovaly možnosti pracovat v tom jeho oboru. Na druhou stranu také během 70. a 80. let zachránil hodně lidí, protože jim umožnil zůstat v rozhlase, a jak během let ten normalizační režim polevoval, tak jim i dával možnost vracet se k té jejich původní práci. Ta jeho osobnost a role tedy není jen černobílá,“ dodává Václav Houfek.

Během 70. a 80. let se Jaroslavu Hacmacovi podařilo udržet rozhlasové vysílání i každodenní práci na vysoké profesionální úrovni, a to i přes složité politické poměry doby. Pod jeho vedením vznikaly nové pořady, svěží formáty a rozhlas si dokázal zachovat kvalitu i důvěru posluchačů.