Zprávu o tom, že Ludvík Svoboda odlétá do Moskvy, se lidé dozvěděli z ústeckého rozhlasového vysílání

Miroslav Kovařík oznámil tuto zprávu lidem v Československu jako první.

„Volal nám jakýsi chlapík z Ústředního výboru KSČ, od takového toho jejich servisního útvaru, že řidič jede pro prezidenta s tím, že ho odveze na letiště. Řekl nám také, že letí do Moskvy, pro tu delegaci. A to byl tenkrát jeden z těch nejúžasnějších životních okamžiků, které jsem prožil. Ohlásil jsem to a dodal: ‚ Pane prezidente, buďte statečný.' A teď jdu dolů po schodech a z hudební redakce vybíhá starý pan redaktor Jan Oliva a říká: ‚Mirku, představ si to, vysílali ze Stockholmu, že nás chytili, a že nějaká stanice v Čechách oznámila, že Svoboda jede do Moskvy.'“

V následujících srpnových dnech vysílal Československý rozhlas za dohledu státní policie. Policie měla v budově vlastní lidi, kteří dohlíželi i na ověření pravosti zpráv.

Pro rozhlasové pracovníky to byly těžké, únavné dny.

„Přespával jsem v rozhlase a dvakrát jsem dostal i nabídku přespat v nemocnici, v nějakém pavilonu, kde měli v suterénu pokoje. Tam jsem si šel odpočinout a dokonce ten personál i věděl, kdo jsem. Tak jsem to vydržel celý ten týden. Koncem toho týdne to ale už bylo pro všechny hodně náročné – byly to obrovské útoky na nervy. Ta neustálá přítomnost Rusů nad námi, to nebylo nic příjemného. Další deprimující moment byl také to, že jsme se v tom rádiu rvali o život, a přitom v tom Ústí přitom ten život probíhal tak, že ti lidé si žili víceméně klidně. To mě někdy trošičku dráždilo,“ dodává Miroslav Kovařík.