80 let rozhlasového vysílání v Ústí nad Labem
Na první dny po okupaci v roce 1968 vzpomíná Miroslav Kovařík
Ústecký rozhlas patřil v srpnových dnech roku 1968 ke stanicím Československého rozhlasu, které nejdéle svobodně vysílaly. A to až do doby, než budovu ukrytou mezi stromy na kopci nad městem našli ruští okupanti.
Pražský rozhlas už si po odhalení studií na Vinohradské hledal náhradní prostor. Objevily se i nelegální prookupační vysílačky, V Ústí ale situace tak dramatická nebyla.
„Vysílalo se poměrně dost dlouho, já jsem byl noční hlasatel. Měli jsme zatemněno, protože na Mariánské skále byli oni. Město měli pod tanky a děly, takže nám mohli kdykoli rozstřelit. V té době jsme vysílali takový ten uklidňující pořad, aby se nestalo nic, co by zavdalo příčinu k nějakému ozbrojenému zásahu – to jsme měli jako první instrukci,“ vzpomínal moderátor Miroslav Kovařík, který byl v letech 1967 až 1971 zaměstnancem Československého rozhlasu Ústí nad Labem.
Protože byl svobodný, vysílal hlavně v noci. „Už na první pohled, když jsem tam přijel, byla ta rozhlasová hala jiná než jindy. Byli tam jiní lidé – ti, co nás tam přišli chránit a také trochu hlídat. Byla to, jak bych tak řekl, taková ta lepší parta těch obrozeneckých policajtů. Ale i estébáků, ti tam byli také, aby zajistili bezpečnost té budovy. Ti také prověřovali zprávy, které k nám chodily,“ popisuje Miroslav Kovařík.
Službu měl i oné noci, kdy prezident Ludvík Svoboda odlétal do Moskvy pro unesenou vládní delegaci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
