6 dobrovolníků z Ústeckého kraje dostalo cenu „Křesadlo 2018“. Sešel se rekordní počet návrhů

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cenu Křesadlo 2018 dostali (zleva): Jiří Omaník, Karolína Pohořalá, Zdeňka Hrbková, Lucie Staňková za dceru Markétu, Andrea Vaiglová a Vlastimil Jura

Šest dobrovolníků z Ústeckého kraje převzalo ocenění „Křesadlo 2018“. V už 17. ročníku vyhlašování těchto cen se sešlo rekordních 25 návrhů.

Některé z těch, kteří zdarma věnují svůj čas a energii potřebným, teď představíme.

Členové Dobrovolného pátracího týmu například ve svém volnu pomáhají policii s hledáním ztracených lidí. Skupinu založil na jaře 2017 Jiří Omaník. Loni se skupina stala součástí integrovaného záchranného systému.

„Máme hasiče, policisty, záchranáře, a teď už tam najdete i učitele, obchodní zástupce – ta škála je široká. Ty výjezdy jsou podle potřeb policie – loni to bylo nějakých pět, šest výjezdů. Plno výjezdů je také naprázdno, kdy se zruší během přípravy,“ vysvětluje oceněný dobrovolník.

Další oceněnou je staniční sestra novorozeneckého oddělení ústecké nemocnice Zdeňka Hrbková – před čtyřmi lety přišla s nápadem dávat nechtěným dětem vzpomínky.

„Není to už jako v těch začátcích, kdy jsem to tvořila na koleni – už dva roky spolupracujeme s nadačním fondem LA VIDA LOCA, který nám pomáhá tak, že nám ten kufřík už posílá ze tří čtvrtin plný – já tam pak dodávám otisky ručiček, nožiček, dávám tam fotky, nacionále, atd.,“ popisuje Hrbková.

Spolek „Nové háro“ pomáhá i po smrti její zakladatelky

Jedna z oceněných, 19letá Markéta z Lužice u Mostu si Křesadlo převzít nemohla – loni podlehla rakovině.

Založila spolek „Nové háro“, který vyrábí onkologicky nemocným dětem paruky z lidských vlasů. A jak při přebírání ceny řekla její maminka Lucie Staňková, dala tím své rodině i smysl života poté, co zemřela.

„Málokdo to ví, ale první otázka 14leté holčičky, která se dozví onkologickou diagnózu je, jestli přijde o vlasy. Skutečně – až druhá otázka je, jestli zemře. Protože zrovna v tomhle věku je ten vzhled a to, jak se cítí, nesmírně důležité. Ani kluci nechtějí chodit s holou hlavou – už budeme vyrábět druhou chlapeckou paruku,“ vysvětluje Staňková.

Nejen tito, ale všichni dobrovolníci by si podle pořadatelů z ústeckého Dobrovolnického centra zasloužili ocenění.

Spustit audio

Související