15 měsíců na cestách přes 28 zemí v sedle bicyklu. Co bylo nejtěžší? Odjezd a příjezd

8. září 2017
Nápis za námi hlásá Rohtang Pass

Víc než 19 tisíc kilometrů přes 28 zemí za 15 měsíců putování ve dvou na kolech. To je bilance mladých cyklocestovatelů z Ústí nad Labem – Zuzany Wurstové a Zbyňka Michala. O tom, že to nejdůležitější, jako třeba zážitky a pozitivní zkušenosti s cizími lidmi, do statistik zahrnout nejde, si můžete poslechnout z jejich vyprávění

Na tak dlouhou cestu se určitě dá vyrazit i na obyčejném kole, člověk by ale na něm moc daleko nedojel. „Všechno, co jsme potřebovali k životu, jsme si vezli v cyklobrašnách na kolech. Takže ta kola musí něco vydržet, je to dost těžké. Proto měla naše cestovní kola ocelové rámy,“ vysvětluje Zbyněk.

Své putování nevnímají jako sportovní výkon, spíš jako cestu za poznáním. Cizích zemí, lidí v nich, a také sami sebe. Proto také nevnímají jako podvod, že za 15 měsíců použili občas i jiný dopravní prostředek než svá kola.

„Třikrát jsme použili letadlo, párkrát jsme jeli lodí, použili jsme vlak i autobus a jednou jsme jeli dokonce i stopem. S letadlem jsme počítali hned od začátku kvůli Pákistánu, kterému jsme se chtěli vyhnout. Podruhé jsme letěli z Bangkoku do Jižní Koreji a nejdelší cestu letecky jsme absolvovali na cestě zpátky z Japonska do Istanbulu,“ vypočítává Zuzana.

Většinu víz si vyřizovali až na cestě. Jako nejproblematičtější se ukázalo získat víza na delší dobu do Indie, komplikovanější dto také bylo v Iránu a v Barmě. „Všechno se ale nakonec dalo řešit cestou,“ dodává Zuzana.

Během jejich putování stíhali i psát cestopisný seriál a nafotit spoutu krásných fotografií. Na tyto "cyklodeníky" se můžete podívat ZDE.

Jakou nejdelší etapu na své cestě absolvovali? Sáhli si někdy takzvaně na dno? Co je na cestování na kolech nejdražší? A netrpěli „ponorkovou nemocí“? I to se dozvíte z rozhovoru s nimi. Pohodu u poslechu vám přeje Český rozhlas Sever!

Selfie vrcholovka v sedle