Tajemství vzniku Měsíce a alchymie v křesťanské Evropě, pod ochranou Páně

V úvodním přehledu zajímavostí uslyšíte, že nejstarší zmínka o dětském dopisu s vánočními přáními pochází z konce 19. století a představíme vám štíhlenku pavoukomilnou – ploštici ze Středomoří, která se poprvé objevila také u nás. Povíme si o objevu nejstarší známé kresby, která (jak se zdá) vypráví nějaký příběh; vědci ji našli v jeskyni na indonéském ostrově Sulawesi. Prozradíme vám také, kdy by snad konečně mohl odstartovat ruský víceúčelový modul Nauka k Mezinárodní vesmírné stanici a uslyšíte jaké jméno ponese exoplaneta XO-5b, přidělená Česku v rámci projektu Pojmenuj exoplanetu.

Bylo – nebylo aneb Kde se vzal náš Měsíc?

Částečné zatmění Měsíce|foto: pixabay.com

Náš nejbližší souputník Měsíc odjakživa přitahoval pozornost i zvídavé pohledy. Vždyť na něm žili bohové, bytosti z bájí, anebo Selenité z fantastických příběhů. Právě na Měsíc jsme zaměřili své první dalekohledy, byl také prvním cílem družic, které opustily sféru zemské přitažlivosti. Stal se i prvním mimozemským tělesem, které jsme navštívili a otiskli své stopy do jeho povrchu. O Měsíci dnes víme mnohonásobně víc, než před půl stoletím, kdy astronauté z jeho povrchu přivezli první vzorky hornin. Stále však s jistotou nevíme, kde jsme k němu přišli. Jak Měsíc vznikl a z čeho se zformoval? A jak došlo k tomu, že se stal našim věrným společníkem? Odborníci v tom pořád nemají úplně jasno – i když jim, jak uslyšíte, už nějakou dobu víceméně „přihořívá“.

Logo|foto:Český rozhlas

První vlna zájmu o Měsíc opadla v polovině 70. let minulého století. Poté, co byl ukončen americký pilotovaný program Apollo a zároveň skončil i sovětský program nepilotovaných lunárních misí Luna. Dobrých dvacet let se kolem Měsíce nic nedělo. Pak ale přišlo oživení, které zatím neustává. Jak a proč se tak stalo, vysvětluje astronom Pavel Gabzdyl, jak o sobě říká „milovník Měsíce“ z brněnské Hvězdárny a planetária... Poví vám, co přinesly expertizy měsíčních hornin a představí nejvýznamnější hypotézy o vzniku Měsíce, včetně plánů na jeho budoucí průzkum.

Alchymisté v křesťanské Evropě

Logo|foto:Český rozhlas

Dobré dva tisíce let se alchymisté pokoušeli o transmutaci, tedy přeměnu obyčejných kovů na ušlechtilé stříbro nebo ještě ušlechtilejší zlato. Během svých marných pokusů rozpracovali techniky chemického laborování, připravili desítky sloučenin a mimoděk objevili mnoho zajímavého. Alchymie, pokud byla provozována poctivě, byla skutečná věda. Bohužel vycházela z mylných předpokladů, které však byly ve své době obecně přijímány. Kromě pokusů o „výrobu“ drahých kovů se alchymisté pokoušeli i léčit, a to za pomoci elixírů, jejichž složení budí spíše hrůzu, než pocit, že by mohly někoho uzdravit.

Logo|foto:Český rozhlas

Alchymie, která měla své kořeny v helénistickém světě starého Řecka, se vrátila do křesťanské Evropy někdy ve 12. století prostřednictvím arabských učenců a jejich spisů. Přestože byly aktivity alchymistů spjaté s tajnými návody a naukami, pachem chemikálií, ohněm i neobvyklými pomůckami, nikdy nebyli považování za kacíře. Jak to bylo možné? Jak se alchymie v Evropě uchytila? O tom už hovoří Vladimír Karpenko, chemik a znalec dějin alchymie z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. „Pokud to Bůh dovolí“ – to byla zadní vrátka evropských alchymistů, která jim dovolila proplout bez ztráty vážnosti dokonce i obdobím morových epidemií, kdy selhávaly modlitby i klasická medicína stejně jako alchymické preparáty. Lidé v ně stále věřili a alchymisté dál laborovali.