Stromečku, umyj se, ustroj se, je Štědrý den!
Už ze začátku 16. století máme zprávy o tom, že si řemeslníci a obchodníci své krámky zdobily stromky a důsledkem bylo, že se v lesích řezalo víc, než bylo často zdrávo. Už tehdy si např. v alsaském městě Schlettstadt uvědomili, že tomu je třeba dát nějaký řád a pravidla. Kdo si uřízl strom bez povolení, dostal pokutu.
Zvyk zdobit vánoční stromky se začal šířit někdy v 17. století, tehdy se na ně kromě jablíček zavěšovaly i hostie, ty časem nahradilo cukroví. Peklo se speciální vánoční cukroví zdobené postavami Adama a Evy.
V 19. století němečtí skláři začali věšet na stromky místo jablek skleněné baňky. Původním důvodem údajně byla neúroda jablek. Do Čech už je to z Německa kousek a tak není divu, že tato “móda“ k nám dorazila právě od německých sousedů.
Nicméně zpočátku to byla záležitost bohatých řemeslnických a obchodnických krámků ve městech, do vesnického prostředí se tradice zdobení vánočního stromu dostala až na přelomu 19. a 20. století. „Skleněné ozdoby nejdříve vznikaly jako taková “přidružená“ výroba a později se z oblasti Jablonecka, Ponikelska a těch podhorských oblastí stala opravdová ozdobářská velmoc,“ vysvětluje etnografka Vladimíra Jakouběová. „To zářící sklo na stromečku je pro naši oblast typické,“ doplňuje.
Jak se dělají tzv. rautové skleněné ozdoby
Pro oblast Ponikelska jsou typické tzv. rautové skleněné ozdoby. Název je odvozen od pojmenování základního komponentu - řada skleněných perliček je tzv. rauta. Takové ozdoby se dodnes vyrábějí v Poniklé na Semilsku, v rodinné firmě Rautis.
„Začíná se klasickým foukáním, což ale vůbec není jednoduchá věc,“ říká Soňa Václavíková, „než se foukač naučí správně foukat, trvá mu to půl roku. Začnu tím, že budu otáčet skleněnou rafikou nad plamenem kahanu, ten plamen má 750 st. Celsia. Pak vložím do formy, té výsledné řadě perlí se říká klauče,“ popisuje základní výrobu skleněných komponentů. Hotová klauče pak putuje do stříbřírny, pak se namáčí do barvy a nakonec se rozřeže na potřebnou délku nebo na jednotlivé perle.
„Foukání skleněných perlí by se samozřejmě dalo vyučovat na sklářských školách, ale tady se víceméně toto řemeslo opravdu předává z generaci na generaci v jednotlivých rodinách,“ říká majitel firmy Marek Kulhavý. „Nemám obavy, že by to nebylo komu předat. Je to živé řemeslo, které se nějak vyvíjí, jako každé jiné, takže nějaké ty fígle se časem poztrácejí,“ dodává.
Na Jablonecku se tradičně vyrábějí foukané skleněné ozdoby
„Jsou to buď volné tvary, které se foukají čistě z ruky, anebo různé figurky či jiné tvary a ty už vznikají v keramických formách,“ osvětluje základní princip výroby foukaných skleněných ozdob Adam Jacík z rodinné firmy Czech Christmass Ornaments.
Celá výroba je čistě ruční záležitostí. Na začátku celého procesu jsou sklářky foukačky, které nad rozpáleným kahanem vyfouknou potřebný tvar z tzv. odtažku. Nejčastěji projdou jejich rukama koule různých velikostí. „Vnitřek vyfouklé koule se pak ve stříbřírně vystříbří, aby se ve finále ozdoba leskla, pak se namočí do barvy a nakonec na ni malířka namaluje vzory či aplikuje nejrůznější dekorativní materiál – od posypů, přes peří až po štrasové zdobení,“ prozrazuje něco o výrobě Adam Jacík.
Některé tvary, vzory a typy ozdob vycházejí z tradičních oblíbených motivů, úspěšná současná firma musí být schopna reagovat i na poptávku a přání zákazníků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
