Rysové v naší přírodě a dvě virtuální výstavy z historie české archeologie

V úvodním přehledu zajímavostí vám prozradíme, že letošní květen byl v celosvětovém průměru nejteplejší od počátků měření před více než 40 lety, povíme si o objevu nejstarší a také největší známé mayské stavby prostřednictvím letadel a laseru a také o nálezu pozůstatků hradby, která kdysi chránila hradiště na Pohansku u Břeclavi. Zmíníme se o železné sekerce zdobené stříbrem, která se našla na Jičínsku a u níž se podařilo potvrdit, že je skutečně více než tisíc let stará, a také si řekneme, že společnost SpaceX Elona Muska už dopravila na oběžnou dráhu 480 družic projektu Starlink.

Největší kočky naší přírody: Setrvalý stav

rys ostrovid|foto:Jaroslav Červený

V „rysím roce“ 2017 napočítali odborníci na pomezí Čech, Bavorska a Rakouska celkem 107 jedinců rysa ostrovida, největší kočkovité šelmy evropské přírody. Třetina z toho počtu byly rysí matky se svými potomky. Ve společné tiskové zprávě o tom koncem letošního února informovala společnost ALKA Wildlife a české Ministerstvo životního prostředí. Počítání rysů se uskutečnilo v rámci mezinárodního projektu, pojmenovaného podle latinského názvu rysa – 3Lynx. Co toto číslo znamená? Ubývá či přibývá u nás rysů, nebo je jejich počet stále zhruba stejný? Kde sčítání probíhalo? Jak moc jsou rysové pohybliví, kde všude u nás žijí a co je nejvíc ohrožuje?

Jak se k číslu 107 došlo, když se rysové člověku obvykle zdaleka vyhnou, nám prozradila zooložka Tereza Mináriková ze společnosti ALKA Wildlife. Povíme si také, proč mají o rysa ostrovida takový zájem pytláci a proč se u nás rysové trvale vyskytují především na česko-bavorsko-rakouském pomezí a jinde jen nárazově a dočasně.

Dvě archeologické výstavy na internetu

Archeologické výzkumy u Kolína v roce 2008|foto:Frederik Velinský,Český rozhlas

Uplynulé měsíce přinesly raketový nárůst digitálních aktivit muzejních i badatelských institucí. Zapojil se do nich také Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Praze. Vytvořil dvě virtuální výstavy, které ale vznikly ještě dříve, než se z podobných prezentací stala povinná nutnost a vzápětí běžná věc – tedy ještě před nástupem koronavirových omezení. První z výstav je věnována loňskému 100. výročí založení Archeologického ústavu; druhá představuje jeho tři expozitury čili odloučená pracoviště.

Pracovníci ústavu se do digitálních aktivit pustili s pomocí nástroje INDIHU Exhibition, který je jedním z výstupů projektu INDIHU, realizovaného v posledních letech Akademií věd České republiky ve spolupráci s Národní knihovnou. O co přesně jde nám vysvětlil archeolog pražského Archeologického ústavu Tomáš Krofta, který nás zároveň stručně seznámil s podobou obou výstav. Tu, která je věnována detašovaným pracovištím Archeologického ústavu a jejich roli ve vývoji archeologie středověku, nám poté blíže představila historička Marcela Starcová.