Pověst o Blansku: Jak lapka doplatil na chuť zajít do šenku
Z hradu Blansko se dochovalo jen pár opěrných stěn a zbytky místností. Bloudí v něm prý duše vězňů, kteří tu zemřeli, když se hrad změnil v první polovině 17. století ve vězení.
Pak už zůstal zcela opuštěný. Až na dobu, kdy se v něm měl usadit loupeživý rytíř Hendrych.
Loupil po okolí a stal se postupně postrachem všech. Zvěst o něm se šířila krajem a došla až do Děčína. Nakonec na něj poslali vojáky. Ti se několikrát pokoušeli dostat na hrad a Hendrycha zajmout, ale nedařilo se. Hradby hradu tehdy pomáhali lapkovi náporu vojáků odolávat.
Až jednou se jednomu šikovnému vojákovi podařilo vyšplhat po hradbách nahoru a ostatním otevřít bránu hradu. Hendrycha zajali a postavili před soud.
„Zemřeš stětím,“ zněl rozsudek.
To ráno mrzlo až praštělo, přesto přišla na místo popravy spousta lidí. Konec konců – Hendrych jim naháněl strach hodně dlouho, teď měli vidět jaho konec. Kat přivedl odsouzence, ten musel pokleknout ke špalku a mistr popravčí se rozmáchl a sekl.
Jaké bylo zděšení lidí, když hlava odsouzenci neodpadla. V mžiku prý přimrzla ke krku a Hendrych byl nejen živý, ale mohl svobodně odejít. Takové bylo tehdy právo.
Samozřejmě se Hendrych všem vysmíval. A s kumpány, kteří byli v davu přihlížejících a okamžitě se k němu přidali, se vydal do šenkovny zapít svůj triumf. Moc vína ale vypít nestihl. V šenkovně bylo tepleji než venku a stalo se to, co se stát muselo – přimrzlý krk začal roztávat a loupeživému rytíři odpadla hlava.
Loupežníkova banda se rozutekla, místo Hendrycha slavili lidé, kteří konečně měli mít od lapky pokoj, a hrad Blansko už od té doby zůstal naprosto opuštěný a rozpadl se.
Související
-
Pověst z Hasištejna: Proč můžete na hradě slyšet podivné zvuky
Nenávist je slovo, které je ukryté v názvu hradu Hasištejn, německy Hassenstein. A podle jedné pověsti jí bylo opravdu až dost.
-
Pověst z Lounska: Jak se na vrchu Oblík otevřel kráter
Původně stála na vrcholu Oblíku u Loun, tedy zhruba ve výšce pět set metrů nad mořem, kaplička. Lidé ji pojmenovali po sv. Jiřím.
-
Pověst z Hazmburku: Dejte si tam raději limonádu než víno
Šel kdysi Michal Štrajnc, libochovický měšťan, za obchodem do Třebenic. Byl krásný letní den. Když procházel kolem Hazmburku, zachtělo se mu podívat se zase jednou nahoru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
