Plazma na Zemi i ve vesmíru, historie člověka a nové objevy genetiky

1. listopad 2020

Poslechněte si:

01:08 - Objevy a události
04:29 - Plazma na Zemi i ve vesmíru
18:42 - Procházka listopadovou oblohou
22:45 - Soutěž o Knihu měsíce
25:38 - Nové objevy genetiky (repríza)

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o nevyřešených problémech se státní hranicí v oblasti nejvyššího aplského štítu Mont Blanku, který komplikuje francouzsko-italské vztahy, povíme si o problémech s táním polárních ledů a nezadržitelným vzestupem hladiny světových moří, a také vám prozradíme, proč bychom místo ryb měli raději jíst medúzy a jak zhruba chutnají. Nevynecháme zmínku o úspěchu českých vědců, kteří se podíleli na velkém mezinárodním výzkumu genomu mykorhizních hub a zmíníme se o úspěchu americké sondy OSIRIS-REx, která z planetky Bennu získala až nečekaně mnoho materiálu, který teď poveze k analýze na Zemi.

Plazma na Zemi i ve vesmíru

Plazma díky silnému magnetickému poli uvnitř tokamaku jakoby levituje

Zajímá vás, co mají společného mlhoviny, hvězdy a další objekty vesmíru s kuchyňskými noži, blesky letních bouří nebo plazmovými televizory? Společným jmenovatelem všech těchto kosmických i pozemských věcí či jevů je právě plazma. Na Zemi je vzácné. Přitom je z něj „uhnětena“ naprostá většina atomární hmoty vesmíru.

Co je to plazma a kde všude ho nacházíme? Jak se plazma projevuje u nás na Zemi a kde všude se používají plazmové technologie? Plazma je mimo jiné základním stavebním materiálem všech hvězd a pozemští vědci by velice rádi podobná malá „slunce“ z plazmatu stvořili i ve svých laboratořích. Proč tolik touží spustit na Zemi v malém procesy, které probíhají ve velkém třeba i v našem Slunci? A jak jsou s tím daleko? O plazmatu jsme si povídali s astrofyzikem Petrem Kulhánkem, který o něm napsal knihu. Jmenuje se Blýskání aneb Třináctero vyprávění o plazmatu, a je určena nejširší veřejnosti.

Historie člověka a nové objevy genetiky

Sanové v Botswaně

Molekulární genetika přináší stále nové objevy, které se týkají mimo jiné i genetické informace člověka. Právě díky tomu dovedeme nahlédnout do hluboké minulosti našeho lidského rodu. Ze které části afrického kontinentu pocházeli předkové moderních lidí a co s nimi má společného etnická skupina Khoisanů z dnešní jihozápadní Afriky? Proč jsou afričtí pygmejové, obývající především neprostupné pralesy centrální části kontinentu, tak malého vzrůstu? Co o tom říká jejich DNA? A jak vlastně vypadali tajemní denisovci, jacísi „bratranci“ a současníci neandertálců z východní a jihovýchodní Asie? Našlo se z nich jen pár kostí, ale jejich genetický otisk v sobě dodnes nesou třeba obyvatelé Melanésie.

Ženy kmene BaAka jsou velmi nezávislé. Jak vypráví Louis Sarno, někdy se stane, že muž zaplatí otci dívky, kterou si chce vzít za ženu. Pokud však dotyčná nesouhlasí, ke sňatku zkrátka nedojde.

V časopise Nature vyšla loni na podzim studie, podle které žili nejstarší předkové moderních lidí na jihu afrického kontinentu, v dnešní severní Botswaně, kde se před nějakými dvěma sty tisíci lety rozkládalo velké jezero s přilehlými mokřady. Poté co v důsledku klimatických změn jezero postupně vyschlo, došlo podle autorů studie k prvním přesunům obyvatelstva, které vedly k masivní migraci a nakonec i k rozšíření moderních lidí do celého světa. Část původní populace však podle výzkumníků neodešla, adaptovala se na suché podnebí – a stali se z nich současní Khoisané, etnická skupina, tvořená etniky Khoi-Khoi a také Sany, kterým jsme si navykli říkat česky Křováci. Co si o tom myslí antropolog Viktor Černý z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze?

Spustit audio

Související