Momentky z dávných časů: Zkamenělé stopy živočichů a jantarové slzy pravěkých stromů

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o vzácném kytovci z čeledi vorvaňovcovitých, vyplaveném nedávno na novozélandské pobřeží, povíme si o objevu mramorové sochy boha Herma či Merkura v ruinách antického města v Bulharsku, nahlédneme do nitra nedávno objevené jeskyně v měsíčním Moři klidu, prozradíme vám, proč byla zrušena chystaná mise lunárního vozítka VIPER a nakonec se podíváme na planetu HD 189733 b, která vědce zaujala svou sirovodíkovou atmosférou.

Po Čechách a Moravě za stopami v kameni

Stopa, nalezená na dně Ohře u Loun, byla vytvořena obřími a poměrně dlouhověkými larvami jepic. V Ohři vyhynuly tyto jepice před desítkami, možná stovkami let|foto:Radek Mikuláš, Geologický ústav AV ČR

Každý ví, že v geologickém záznamu naší planety se na mnoha místech dochovaly pozůstatky živočichů z hlubokého dávnověku, a to v podobě fosilií – tedy zkamenělin. Vedle pozůstatků samotných dinosaurů, ptakoještěrů, obřích vážek, trilobitů nebo amonitů se však v hornině dochovaly i zkamenělé stopy živočichů; a to nejen v podobě šlépějí. Zvířata přece také odpočívají, loví, krmí se a lezou, plazí se, provrtávají substrátem či blátem, stavějí si doupata – a každá z těchto činností po sobě nechává stopy, které se za příznivých okolností mohou uchovat i stovky milionů let. V podobě takzvaných ichnofosilií. Právě těm je věnován nejnovější z populární série atlasů, vydávané nakladatelstvím Academia: Zkamenělé stopy živočichů v Čechách a na Moravě.

445 milionů let starý přirozený výlitek jamky ze dna mělkého moře, ve kterém dávná hvězdice nebo hadice, náležející k ostnokožcům, přečkala nepříznivé období – např. hurikán s hlubokým vlněním. Nález z Prahy – Řeporyjí|foto:Radek Mikuláš, Geologický ústav AV ČR

Autorem zmíněné publikace je Radek Mikuláš z Geologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze. Připomene nám, jak vlastně mohou stopy zkamenět a co všechno věda o zkamenělých stopách čili ichnologie jako „stopy“ registruje? Podle jakého klíče je atlas Radka Mikuláše uspořádán – a kdy se on sám začal zkamenělými stopami zabývat? Čím jsou unikátní obrazové rekonstrukce výtvarníka Jiřího Svobody, které kniha obsahuje, a kam se za ichnofosiliemi vydat na výlet? Co třeba do okolí Hlásné Třebáně na levém břehu Berounky, nedaleko od Karlštejna?

Zkamenělé slzy pravěkých stromů

Jantar s bioinkluzemi, zástupci pravěkého hmyzu|foto:Lucia Šmídová

Jantar je zkamenělá pryskyřice pravěkých stromů. Někdy se řadí mezi minerály, jindy mezi organogenní sedimentární horniny, jako jsou uhlí, rašelina, ropa nebo asfalt. Je to amorfní látka, která nemá krystalickou mřížku. Pryskyřice, vylučovaná speciálními žlázkami, slouží stromům jako ochrana při poškození kůry nebo napadení hmyzem. Na vzduchu tvrdne a začne procházet procesem polymerizace. Uplynou miliony let, než se z ní stane lehký, křehký a průsvitný jantar, nejčastěji zlatavě žluté barvy. V jantaru se až do dnešních dnů dochovaly i některé pravěké organismy, většinou hmyz, ale i části těl některých větších živočichů a rostlin, zalité kdysi pryskyřicí. Jantar tak slouží jako jakási konzerva, která umožňuje vědcům studovat detaily, které by se jiným způsobem nedochovaly.

O jantaru i skvělých nálezech pravěkého hmyzu nám před časem vyprávěla paleoentomoložka Lucia Šmídová, doktorandka Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Poslechněte si její povídání v repríze!