Kdoule – podivné hruškojablko, které dalo jméno marmeládě
Naše babičky si je dávaly do prádelníků. Jemně, a tak nějak čistě, voní. A krásně vypadá. Na podzim se jejich žlutá trochu chlupatá slupka barví do jasně žluté. Kdoule. Pozapomenuté ovoce, které dalo marmeládě jméno.
„V portugalštině se kdoule řekne marmelo a odtud české slovo marmeláda,“ prozrazuje Zdeňka Vernerová, která spolu se sestrou pořádá na Vernerově mlýně u Loun akci nazvanou Kdoulování.
„My tady kdoule loupeme a zbavujeme je jadřinců,“ říkají ženy shromážděné v mlýnské kuchyni. Nakrájené kousky kdoulí končí v citronové vodě, aby nezhnědly. „Kdoule je středověké ovoce, které se u nás kdysi hodně pěstovalo. Je to vlastně hruškojablko, ale zasyrova je nepoživatelné. Kdoulke nejsou chutné a mohou způsobit i trávicí potíže,“ vysvětluje paní Vernerová.
Zkusit ochutnat kdouli ze stromu není dobrý nápad. „Je to takové kyselé a tvrdé,“ říkají hospodyňky chystající materiál na marmeládu. „Kdysi nám je chtěli očesat brigádníci ze sousední chmelnice,“ vzpomínají sestry ze mlýna. „Pak jsme u plotu našly spoustu nakousaných a zahozených kdoulí. Ani myši to nežerou,“ usmívají se ženy, které na začátek Kdoulování pro své hosty připravily koláče s kdoulovou marmeládou a čaj z kdoulových slupek. Ten je, na rozdíl od kdoule samotné, příjemně nakyslý, pikantní a osvěžující.
„Kdoule má spoustu vitamínů a stopových prvků,“ říká Ivana Ševčíková, majitelka mlýna, která míchá kdoulové pyré. „Stačí tak půl hodiny a kdoule je do měkka, pak ji můžete dosladit a případně rozmixovat do hladka. Není třeba přidávat žádné želírovací přípravky. Kdoule má sama dost pektinu, a tak má marmeláda přirozeně příjemnou konzistenci.“
Aby byla chuť dokonalá, dávají ve mlýně na kilo kdoulí půl kila cukru. Marmeládu ochucují hřebíčkem a skořicí.
„Já do kdoulí přidávám i trochu meruněk. Má to pak příjemnější strukturu,“ říká jedna z žen, které se Kdoulování účastní, aby si domů odnesly pět až šest skleniček netradiční marmelády. Celý mlýn příjemně voní a kdoule ze dvou stromů na zahradě postupně mizí. Letošní páté Kdoulování pomalu končí, tak zase rok.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
