Jupiter a kometa putující k jihu: Procházka dubnovou oblohou

Čas od času probleskne médii zpráva o viditelnosti polárních září. Dají se tyto úkazy předpovídat, třeba jako počasí? Dají, ale jen obtížně a s omezenou pravděpodobností. Jejich výskyt – řečeno zjednodušeně, totiž závisí na rozmarech naší denní hvězdy.

Červený a zelený „závoj“

Polární záře nad Českem (5. 11. 2023)|foto:Kamila Štichová, Český rozhlas

Právě v magnetickém poli Slunce vznikají sluneční skvrny, v nichž může docházet k erupcím částic: protonů a elektronů. Jsou-li tyto erupce opravdu silné, mohou se od Slunce odpoutat, jako mrak slunečního větru putovat vesmírem a střetnout se i s magnetickým polem Země, které je nejsilnější právě v polárních oblastech. Tento střet atomy v ionosféře „rozsvítí“, a to nejčastěji červenou a zelenou barvou. Částice se však mohou dostat i do nižších zeměpisných šířek; v tom případě můžeme polární záři pozorovat i my. Existuje tedy jen určitá pravděpodobnost, kdy bychom ji mohli vidět – závisí to na výsledcích pozorování a měření zmíněných veličin slunečních skvrn a slunečního větru pomocí sond a magnetometrů a samozřejmě na síle magnetické bouře.

Hvězdy a král planet Jupiter

Planeta Jupiter|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Pojďme však od těchto úkazů k hvězdné obloze v dubnu, na níž už dominují jarní souhvězdí. Nejvíc na západě je Lev s nejjasnější hvězdou Regulus, dále Pastýř a Panna se svými alfahvězdami Arkturem a Spikou; jejich spojnice rýsují perfektní orientační útvar – tzv. jarní trojúhelník. Jižnímu obzoru dominuje Hydra, která je sice nevýrazná a nenápadná, drží však jedno prvenství – je nejdelším souhvězdím oblohy, když střeží prostor od Raka pod Lvem a Pannou až k souhvězdí Váhy. Vysoko v nadhlavníku září Velký vůz, který je součástí cirkumpolárního, nikdy nezapadajícího souhvězdí Velké Medvědice.

Ze sedmi planet v dubnu uvidíme jen dvě, vzdálený Uran navíc pouze dalekohledem – v první polovině měsíce večer, nízko nad západním obzorem. Čest planet zachraňuje Jupiter, který tamtéž setrvá po celý duben. V květnu ovšem z oblohy zmizí a objeví se až v červnu.

Neviditelné úkazy a prchající kometa

Kometa 12P/Pons-Brooks se do blízkosti slunce vrátila po 70 letech|foto:Petr Horálek, NASA

Úkazů je v dubnu minimum a když už nastanou, bude to za bílého dne, tudíž nebudou vidět – jako třeba maximum meteorického roje Lyrid. Za úplným zatměním Slunce 8. dubna bychom museli cestovat až do Severní a Střední Ameriky či do Grónska. Před nebo po některých denních konjunkcích Měsíce s hvězdami či planetami zůstanou večer pěkná seskupení, jako např. 10. dubna Měsíc, Jupiter a Uran, nebo 15. dubna Měsíc a hvězda Pollux z Blíženců.

A tak nejatraktivnější podívanou zřejmě nabídne kometa, o níž jsme se zmínili už minule – 12P/Pons-Brooks, která se vrací periodicky po více než sedmdesáti letech. Už řadu týdnů je předmětem zájmu nejen astronomů, ale i astrofotografů. Vidět je i bez dalekohledu, zvečera nad severozápadním obzorem. 2. dubna prolétne souhvězdím Berana a v polovině měsíce pak nad souhvězdím Velryby. Kometa s přibližně sedmnáctikilometrovým jádrem může ještě překvapit svými náhlými zjasněními. Přísluním proletí 21. dubna ve vzdálenosti necelých 117 milionů km od Slunce, k Zemi bude nejblíž 2. června, a to 232 miliony km. To už ji však od nás neuvidíme, od 18. dubna bude příliš nízko nad západním obzorem a poté se přesune na jižní oblohu.

Co při jasné obloze určitě uvidíme, budou měsíční fáze, samozřejmě kromě novu, který nastane 8. dubna. O sedm dní později, tedy 15. dubna, bude Měsíc v první čtvrti a do úplňku doroste 24. dubna. Přejeme ničím nerušenou podívanou a hezké dny jara!