CESTA DO PRAVĚKU I. - Archeologie a její scéna

Pravěký svět a jeho poznání - to je název prvního svazku osmidílné Archeologie pravěkých Čech , který je jakýmsi úvodem k celé rozsáhlé práci. Jak nám prozradil editor tohoto svazku archeolog Martin Kuna, zástupce ředitele Archeologického ústavu Akademie věd České republiky pro vědu a výzkum, kniha plní především dvě funkce...

Martin Kuna: Jednak popsat trochu stručně archeologii jakožto obor a metody, které tento obor používá. Druhý úkol tohoto svazku je vylíčení "scény", na které se vývoj pravěkých kultur odehrával. Čili popis přírodního prostředí a jeho vývoje v minulosti a zároveň popis vývoje člověka jako biologického druhu, tedy určitý antropologický popis člověka a společností v českém pravěku.

Začněme samotnou archeologií jako vědou. Co je předmětem jejího zkoumání? Možná si řeknete, že na tuto otázku je lehké odpovědět. Další z autorů prvního svazku Archeologie pravěkých Čech Evžen Neustupný z Archeologického ústavu Akademie věd a zároveň katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni vás přesvědčí, že to zase až tak jednoduché není...

Evžen Neustupný: Tahle otázka se v poslední době poněkud komplikovala tím, že vznikly vlastně dvě archeologie. Jedna archeologie je ta stará nebo tradiční, která se zabývá akademickými otázkami, jako je zejména "jaká byla minulost?" Ta druhá archeologie, která vzniká od sedmdesátých let minulého století v celém světě, to je archeologie, která se zabývá památkami, jakožto něčím, co má bezprostřední význam pro moderní lidstvo. A tahle archeologie má různé součásti. Je to především ochrana památek, je to experimentální archeologie, populární literatura a k tomu patří ještě celá řada dalších disciplín. Ta akademická archeologie, to je něco, o čem jsou napsány ty svazky Archeologie pravěkých Čech a v určitém slova smyslu je to pořád takový základ, který musí být obsažen i v té archeologii památkově orientované. Takové dogma, které velmi dlouho platilo, je, že minulost je možno pozorovat přímo na základě archeologických pramenů. My dneska víme, že minulost musíme rekonstruovat na základě teorie a ta archeologická teorie, stručně řečeno, to je všechno to, co už o té minulosti víme. Čili to předchozí poznání minulosti musí vcházet do toho našeho současného poznání a z hlediska té teorie my musíme také zpracovávat všechny ty nové archeologické nálezy, které nám nějak přijdou pod ruku, ať už při nějakých rozsáhlejších výzkumech nebo třeba jenom jako ojedinělé nálezy.

Evžen Neustupný tu zmínil jeden veledůležitý pojem - archeologický pramen. Co všechno se dnes za takový pramen považuje?

Evžen Neustupný: Archeologickým pramenem my rozumíme dneska všechno, co nám podává nějakou informaci o minulosti. Archeologická informace o minulosti je věcného charakteru. Mohou to být artefakty, mohou to být takzvané ekofakty a nebo i nějaké přírodní předměty. Artefakty, to jsou všechny předměty, které člověk intencionálně, tedy úmyslně a vědomě vytvořil, aby mu sloužily k nějakému účelu. Tady není žádný problém, to jsou ty normální předměty denního užitku i užitku ideologického, které člověk nějakým způsobem vytvořil. Samozřejmě artefakty nemusí být movité, ale mohou být také nemovité, takže například takový dům je artefakt, dokonce i celá vesnice vytváří takový komplikovaný složený artefakt. Narozdíl od toho ekofakty, to jsou předměty, které člověk vytvořil neúmyslně, třeba jako odpad. Když se vytvářejí kamenné nástroje, tam pochopitelně vzniká velké množství odpadu a ten odpad někdy dokonce lze složit zpátky společně s nástrojem do původního tvaru toho kamene. Ekofaktovým odpadem jsou například i exhalace. Ty se šíří společně se vzduchovými vrstvami a ukládají se, jak je dnes známo, i v Antarktidě, v ledovcích, kde se dají odkrývat. O minulosti mohou svědčit i některé přírodní předměty, a to jsou například všechny informace, které máme o minulém podnebí, o geologickém podloží a tak dále. Na ty člověk nijak nepůsobil intencionálně ani neintencionálně, ale nějakou tu informaci v sobě nesou.

Teď se pojďme chvíli věnovat už zmíněnému "vylíčení scény", na níž se dějiny pravěkých Čech odehrávají. Nejprve si povězme pár slov o přírodním prostředí. Podle paleoekologa Petra Pokorného z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky se v posledních letech zásadně změnil především globální pohled na čtvrtohory jako geologické období historie Země. Stalo se tak hlavně díky ledovcovým a hlubokomořským vrtům, které vědcům umožnily stanovit přesnější chronologii periodických změn klimatu, ovlivňujících celou čtvrtohorní přírodu. I v rámci Čech a Moravy jsou v posledních letech badatelé studující pravěké období, alespoň co se datování týče, daleko pevnější v kramflecích, říká Petr Pokorný.

Archeologie pravěkých Čech|foto: Archeologický ústav AVČR

Za poslední tři desetiletí zkoumání českého pravěku se nic zásadního nezměnilo na poli obecné kvartérní geologie nebo třeba paleozoologie. Významná změna podle Petra Pokorného nastala především v pohledu odborníků na uvažovaný vzhled pravěké české krajiny.

Od krajiny teď pospěšme k jejím obyvatelům - lidem. I o nich přinesla vědecká bádání posledních desetiletí spoustu nových informací, které se tak jako tak vztahují i k české kotlině a proto se o nich také píše v prvním svazku nové publikace Archeologie pravěkých Čech. Čechy jsou součástí Evropy a tak si nejprve povězme, kdy se, podle současného mínění, v Evropě objevili první lidé. A jací lidé to byli? O tom hovoří další ze spoluautorů zmíněného kompendia, antropolog Archeologického ústavu Akademie věd Viktor Černý.

Kdy přišli první lidé do Čech? A co po nich zůstalo?

Zůstaňme ještě chvilku u neandrtálců. Právě jim byla totiž v posledních letech ze strany vědců věnována velká pozornost. Co prozradily nové výzkumy o jejich původu nebo schopnostech a také o tom, kdy a hlavně proč zmizeli ze světa?

Opravdu nepřispěli ani drobkem informace do genetické výbavy současného člověka? Nevznikli žádní mezidruhoví kříženci neandrtálců s moderními lidmi? Opravdu se tyto dva lidské druhy mezi sebou nijak nemísily?

Jinými slovy - tyto kontakty byly patrně tak řídké, že je v naší genetické informaci nelze vystopovat. Rozpustily se v ní jako v moři a tak můžeme bez zaváhání konstatovat, že neandrtálci byli skutečně slepou vývojovou linií, která mezi naše bezprostřední předky nepatří... Archeogenetika se kromě fosilního materiálu zajímá i o genetický materiál současných populací a zkoumá jeho rozmanitost. I tento výzkum přinesl podle antropologa Viktora Černého na přelomu tisíciletí jeden zásadní objev.

Taková jsou tedy některá nová zjištění o kulisách, v nichž se odehrává archeology zkoumaná pravěká historie Čech. Jakým způsobem se tento výzkum provádí a jak se archeologické metody v posledních letech mění si povíme za chvilku.

Vysíláno v Planetáriu č. 08/2009, 21.-27. února 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (19:41).