Nejznámější severočeské značky – Březňák

14. červenec 2022

Dobře živený a svátečně oděný padesátník s vysokým čelem a pečlivě upraveným plnovousem si nahýbá z plného půllitru, jehož dno lehce podpírá levou rukou se zapáleným doutníkem – to je zavedená značka, kterou si už roku 1906 nechal zaregistrovat pivovar ve Velkém Březně.

Ještě před první světovou válkou tvář pivaře pomáhala prodávat pivo v zahraničí – ústecké pivo se vyváželo například do Kapského Města, do Dar Es Salaamu a také ho pily německé jednotky Afrikakorpsu.

Dodnes se etiketa neoprávněně objevuje třeba až v Kostarice a Uruguayi, což současného vlastníka příliš neznepokojuje – je to spíš sběratelská kuriozita. Stopy jihoamerické etikety se přitom dají vysledovat nejspíš k odsunutým sudetským Němcům.

Zato v původní vlasti pivař po znárodňování zmizel. Objevil se jen krátce v období Pražského jara a pak, na pouhých 14 dnů, v roce 1981. Tenkrát plánované hospodářství nějak nezvládlo zajistit dostatek etiket, ale pivo být muselo, a tak se sáhlo do zásob etiket z roku 1968.

Tajemný Dědek Victor Cibich

Úplného vzkříšení se „Dědek“, jak mu ústečtí štamgasti přezdívají, dožil až roku 1990. A marketingová legenda se dočkala i vysvětlení – tvář z etikety totiž patřila existujícímu člověku.

Pivovar Velké Březno

Na to se přitom přišlo úplnou náhodou. Když velkobřezenský pivovar v 90. letech 20. století navštívil jeden z bývalých německých obyvatel a zahlédl starou reklamní ceduli, vyřkl jméno „Cipich“ a vyprávěl, že tenhle pán za propůjčení své tváře reklamě získal od pivovaru doživotní rentu 30 piv týdně.

Jméno bylo zapsáno s ohledem na německý pravopis jako Zippich a ústečtí historici začali pátrat v archivech – jenže o panu Cipichovi ani zmínky. Až kolega ústeckého archiváře Vladimíra Kaisera, Rakušan Hans Peter Hay, narazil na stopu – mimochodem, Březňák mu moc chutnal a dal mu tedy asi správnou inspiraci. Legenda o panu Cipichovi mu uvízla v hlavě. Až ve vídeňských archivech narazil na nositele stejně znějícího jména, který sloužil jako poštmistr ve Velkém Březně, a mohl tedy jako inspirace pro etiketu sloužit.

Ani to ale ještě není konec legendy – až po dalších 15 letech napadlo historika Petra Žižkovského prozkoumat záznamy s českým přepisem stejně znějícího jména. „Dědek“ z etikety konečně dostal občanské jméno – Victor Cibich, rodák z Hustopečí u Brna, který byl přednostou železniční stanice ve Velkém Březně.

První písemná zmínka o vaření piva pochází dokonce z roku 1606

A velkobřezenský poštmistr Cibich, kterého našel rakouský historik? Ten se jmenoval Paul a byl to syn pana Victora, přednosty velkobřezenské železniční stanice.

Tradiční etiketa piva Březňák už není jen legendární obchodní značkou. Posloužila také jako doklad složitého, ale vítaného návratu historické paměti do českého pohraničí.

Na počest Victora Cibicha byla dokonce uspořádána konference historiků a pivovar dal pietně upravit opuštěný hrob manželů Cibichových ve Valtířově u Velkého Března. Paní Augusta manžela přežila o 22 let, zemřela v roce 1938. Victor Cibich na nás z etiket Březňáku shlíží dodnes.

autor: Martin Krsek
Spustit audio